RECENZE FILMU

Internetové platformy pomalu přebírají úlohu kin a čím dál víc se k nim stahují i špičkoví režiséři. A není divu. Koneckonců, které studio by dalo Martinu Scorsesemu 159 miliónů na tříhodinovou gangsterku Irčan jen proto, aby mohli být herci digitálně omlazení? Král těchto platforem Netflix si to ale dovolit může a tak se k němu s novým filmem vydal další legendární režisér David Fincher, který má na svědomí například Klub rváčů, Sedm nebo Sociální síť. Jeho poslední film, detektivka Zmizelá, se v kinech objevil v roce 2014 a poté se stáhnul právě na Netflix, kde pracoval na seriálech Domek z karet a Mindhunter. Po šesti letech ale oprášil scénář svého otce a domluvil se s Netflixem na černobílém, životopisném filmu Mank. Stojí filmový návrat Finchera za to?

Snímek sleduje cynického alkoholika Herman J. Mankiewicze, který právě pracuje na scénáři Občana Kanea, jednoho z nejlépe hodnocených snímků v dějinách kinematografie. Během filmu se do detailů seznámíme nejen s touto pozoruhodnou osobností, ale i s tím, jak to chodilo v Hollywoodu ve 30. letech.

Mank rozhodně není film pro každého. A nejen pro jeho černobílý obraz, který mnoha divákům ze samotného základu nebude sedět. Tento film si užijete jen v případě, že se jednoduše necháte unášet perfektní atmosférou. Film nemá hlubokou myšlenku, poselství ani překvapivé zvraty. Jen to jen film o jedné zvláštní osobnosti a zobrazení Hollywoodu té doby. Jako takový je ale naprosto úchvatný a po celou dvouhodinovou délku naprosto poutavý.

Mluvit u Finchera o perfektní režii už je téměř klišé. Asi nikdo nepochyboval, že režisér snímků, které jsou často hodnoceny jako nejlepší vůbec, nenabídne režijní dokonalost. Film je nádherně nasnímaný, černobílý formát mu velmi sluší a hudbu si sice neposlechnu samostatně, ale krásně dotváří atmosféru. Málokdo pochyboval i o Garrym Oldmanovy, který, především v opileckých pasážích, naprosto vyniká.



Moje jediná výtka k filmu směřuje k jeho postavám. Není jich totiž zrovna málo a divák se v nich snadno může ztratit. Nejzapamatovatelnější je Amanda Seyfried a samotný Orson Welles, který zde má ale velice málo prostoru a lehce se vštěpí do hlavy jen díky tomu, že je sám o sobě legenda větší, než hlavní protagonista snímku Mankiewicz. Zbytek postav, zahrnující především Hollywoodské producenty, jen těžko utkví v hlavě.

To je ale jediná vada na kráse. Jinak pro mě byl Mank úžasný zážitek a je to krásný příklad dokonalé filmařiny, kterou v současnosti dokáže nabídnout jen málo lidí.