Jim Carrey ve vážné roli? Žádné ksichtíky? Jak je vidět, tak i to mu jde. Jsem překvapená, mile. Střídající se dramatika s tragikou, špetka humoru, romantika. Film Majestic rozhodně doporučuji.

Do extrému hnané sentimentální scény - otec objeví syna, celé městečko září, když Luke vyjde na ulici, celé městečko je zaražené, když se Luke neúspěšně rozehrává na piáno, celé městečko radostně tancuje, když se Luke rozehraje, oprava kina atd. Neuvěřitelná naivita a zdlouhavost ten film dost sráží. A mně to tady občas dost vadilo. Na druhou stranu je to v mnoha chvílích takový příjemný film a i když je konec v soudní síni zase docela přepísknutý, někdy to zas tak nevadí. Darabont do toho vnesl i chytré a vtipné orámování celého filmu o tvorbě scénáře k filmu Popel popelu. "Přijde zával a unikne jenom pes. Jasně, protože psi jsou menší. A na kopec vyběhne pes a zazvoní. Do hajzlu, to je paráda! Jsem z toho hotovej. Mám husí kůži. Lidi mají psy rádi. Filmy s Lassie vydělaly balík." Jen mně přišlo, že si dělají srandu z toho, co nakonec stejně natočili, jen aby vytáhli z lidí to, co se podle nich vytáhnout dá tím nejjednodušším a nejosvědčenějším způsobem. Takže se buď chtěli držet co nejlbíže jakési filmařině starých let a jejím způsobům, i když si uvědomovali, že jdou proti době, a nebo prostě chtěli neomaleně oslavovat chlapíka, co povzbudil národ tím, že se postavil proti soudu a oslavil padlé bojovníky za svobodu. Je to pěkný příběh se slibným námětem, ale nějak nemůžu jít ani nad 70.

Jestli se mi Vykoupení z věznice Shawshank a Zelená míle líbily, jakože natolik, že jsem jim dal 100%, pak u mě nesměl Majestic režírovaný stejným režisérem jako dva jmenované filmy za žádnou cenu chybět. Ani Jim Carrey jakožto vyhlášený komik na tom nic neměnil, protože po zkušenostech s filmy Truman Show, Yes Man a do jisté míry i Věčný svit neposkvrněné mysli jsem nad tak velikou změnou neměl slov. Zkrátka Majestic měl jednoznačně velmi dobré předpoklady, také díky tomu, že nešlo o žádnou komedii. Je to zvláštní, ale přijde mi, že Carrey má tendence do všech svých dramat nějak zapojovat paměť nebo nevědomost. I v tomto filmu se využívá toto téma, tak jen doufám, že o tom ví. Nicméně příběh mě velmi zaujal tak jako tak, protože tvůrci nevyužili jenom nevědomosti hlavního hrdiny, ale i nevědomost diváků a vzhledem k tomu jsem nesmírně rád, že jsem si zážitek nepokazil tím, že bych si nejprve přečetl jeho obsah. Takto vznikalo daleko větší napětí ohledně hrdinovy identity a pořád jsem si zaplňoval mysl všelijakými představami o konci. Taková náhoda, jako nalezení vzhledově totožného člověka tomu, který se již devět let pohřešuje, mi přišla nepravděpodobná, ale zároveň bylo dost divné, proč se hrdina po devíti letech nevrátil. Zkrátka jsem se díval s mylným pocitem tak dlouho, že je výsledek úplně jiný, než kdybych byl úplně skeptický. Z dějového hlediska mám ale jisté výhrady. Veškeré scény mají svou hloubku, ale někdy šly až příliš hluboko. Ne, že by byly Bůh ví jak dojemné, právě spíš naopak. Veškeré dialogové scény se podle mě příliš protahovaly a moc dramatizovaly, až vyzněly dokonce trochu trapně, jak jich bylo hodně. Myslím, že tvůrci byli trochu naivní, když si mysleli, čím víc, tím líp. Ovšem nemohu popřít, že se mi líbilo, jak se děj pomalu stupňoval a do jakých extrémů zacházel. Ale ať jsem si konec představoval ve svém přesvědčení jakkoliv, rozhodně nezahrnoval konečnou možnost. To konečné rádoby dojemné vylévání srdce mě prostě nedostalo. Pevně jsem doufal v dobrý konec, ale zas až tak dobrý a veselý mi do noty nepadl. Ovšem nejdůležitější je, že jsem se vyloženě nenudil. Jim Carrey tímto výkonem ještě více potvrdil, že umí hrát i v kvalitních filmech a snad najdu podobných (až na tu spojitost s pamětí) více.

F. Drabont, jakožto jeden z mých nejoblíbenějších režisérů, má z mého pohledu vskutku úžasný seznam režírovaných filmů. Počet se sice dá spočítat na prstech jedné ruky… směrodatné je však především to, že se u jeho počinů pokaždé tetelím blahem. Dva ze tří hitů jsem dokonce odměnil metou nejvyšší, sto procenty. Z toho důvodu byla touha zjistit, jestli se mezi ně zařadí i Majestic navýsost neodkladná až urgentní. A navážu na názor Mekyho – bohužel v opačném smyslu. Majestic je totiž „opovrhován“ vůči ostatním Frankovým výtvorům zcela po právu! Tentokrát nebudu za vším hledat ženu, ani ve filmové úpravě pořekadla, scénář. Ne, nic takového, nyní kvantum filmu poslala do kopru klasická snaha dojmout a dostat do kolen, což se abnormálně projevuje ve finiši! Až mi z toho bylo smutno… Trošku paradox, pravda. Z happy endu smutno většinou nebývá… Nechci křivdit, to ani náhodou, ovšem nechápu, že by jenom mě nepřišla úroveň konce v souladu se zbytkem. A přitom tomu taky ani být nemuselo, rozjezd byl jako na drátkách. Občasný zvrat si přímo encyklopedicky strhávala pozornost na sebe a tím pozvedával zdlouhavost na únosnou mez. Hlavní linka taktéž měla potřebný šmrnc a do jisté míry překypovala žádoucími emocemi, jinými slovy dávala příležitost vyniknout hercům… A ti se zahanbit rozhodně nenechali. Doby, kdy byl Jim Carrey pro mne jenom šašek z povolání, jsou ty tam. Jeho gumový ksicht nahrazuje talent… dramatickým hercem umí být stejně tak dobrým, jako tím komediálním. Na jeho hlavu nelze snášet než samé pochvaly. Mojí pozornost si rovněž získal podle odpozorovaného výkonu, další výborný herec, M. Landau. Tleskám jeho mimice, s kterou se vždy vytasil v dramatických částech. Jak vidíte, zatím naprosto pohodový filmek bez chyb. No a na to se naplácne závěr, jak ze špatného snu. Jim podle mě přehrává, lidské charaktery se natahují jak kšandy a ztrácí nabytý respekt, politické téma je nevyužito - hold každá drobnost podřízená šťastnému vyústění, které jakoby křičí do světa: Když je člověk dobrý, nemá šanci dopadnout bledě, prostě nespravedlnost zkrátka neexistuje. Fuj!

The Majestic

K tomuhle filmu jsem se dlouho zdráhal. Buď jsem měl chuť na jiné filmy, anebo jsem tomuto filmu nedůvěřoval. Každopádně dneska jsem měl dlouhou chvíli tak jsem se na něj koukl. A já jsem i čekal, že se mi tenhle film bude líbit. Ikdyž mi přišel zdlouhavý a některé scény bych klidně vyhodil, film byl moc pěkně natočen a režisér Frank Darabont si u mě připsal další hvězdičku. Scénáristu Michaela Sloanea bych taky pochválil, protože se mi líbilo do jakého období byl film zasazen, působilo to i jako pěkné pozadí pro vývoj děje. Film se silným příběhem. Ani bych neřekl, že tam bylo moc romantiky. Na mě tak akorát. Film byl hlavně hlavní postavě a zjišťování kdo vlastně je. A ikdyž to divák věděl, určitě aspoň jednou během filmu taky uvěřil, že by vlastně ten Peter mohl být Luke. A v tom panovali hlavně ty emoce. To je na tomhle dramatu právě to nejlepší. Žádné zbytečné žvásty o lásce, ale úvaha jak se může člověk změnit a čemu může věřit. Myslím, že tohle zapůsobí na každého. Navíc film je naplněn mnoha příjemnými charaktery. Jsou zde momenty, které si vyloženě vychutnáte jako oprava kina nebo Peterova hra na klavír na oslavě. Líbilo se mi jak režisér dokázal skvěle přejít z těch oddychových momentů na ty vážné momenty. Vlastně bych strhl % jedině za to, že tvůrci toho chtěli říct moc, tak to dali do dvou a půl hodin, ale pak Vám dojde, že toho vlastně tolik sdělovat nemuseli anebo to aspoň mohli zkrátit. Teď si nedokážu tipnout jestli bych tenhle film vůbec ještě zvládl zhlédnout bez pauzy. Co se týče herecké stránky, nemohu si nějak stěžovat. Jim Carrey nám tady ukázal, že umí hrát i jinačí role než jen blbce a vtipálky, ale to už ukázal v Truman Show. Tady hraje dobře a vůbec mi zde nepřekážel. Jde vidět, že ikdyž má nálepku komika, dokáže lidi přesvědčit, že je i herec. Dobrým krokem bylo obsazení Laurie Holden. Režisér potřeboval herečku, co není nějak známá a i tady uspěl. Laurie Holden skoro nikdo nezná, ale to neznamená, že zde hraje špatně. Jde jí to, akorát asi nemohla na lidi zapůsobit víc jak Carrey. Dále pak stojí za zmíňku Martin Landau jehož zahrání Harryho se mi velmi líbilo a zapůsobil na mne ze všech těch vedlejších herců nejvíc. Jedním dechem: "Jestli máte už dost všech těch akčních bijáků, béčkových horrorů a nesmyslných sci-fi, tak Majestic bude právě pro Vás. Čeká Vás totiž několik překvapení, ať už je to skvěle hrající Jim Carrey nebo silný příběh o lidech, budete spokojeni." Dávám 80 %. Těch 20 % strhávám, za nesmyslně dlouhou stopáž, která udělala některé scény úplně zbytečné.

Tak to vidím já...

Po druhém zhlédnutí (v originálním znění) musím přidat jednu hvězdu, docenit vkusné tlačení na emoce, opět uznat, že Carrey je vynikající herec a vůbec, že Majestic je dobrý film.

*****

No, jsem překvapen. Podle toho na co jsem se právě dokoukal, mi přijde, že je tímto dílem trošku opovrhováno! A to určitě neprávem! Teď už vím, že mezi Darabontova Díla s velkým D nepatří jen Míle, Vykoupení a Mist, ale také Majestic! Frank mě opět dostal! Pro mě je to prostě nejlepší režisér současnosti a jeho díla mě vždycky zaručeně zasáhnou u srdce. Úspěch tkví ve způsobu natočení! Jeho filmy jdou vždy do hloubky, dokáže vnuknout myšlenku, dojmou a to klidně i u takového to prostého příběhu, jakým je Majestic! Ne nadarmo jeho nejslavnější díla okupují čelní příčky nejlepších filmů historie! Dalším důležitým prvkem proč je tak úspěšný, je to, jakými lidmi se dokáže obklopit. Protože hudba, kamera i herci jsou perfektní! Děj je napsaný na Jima Carreyho, a ten to prakticky všechno oddřel sám, ale to nevadí. On si s tím poradil špičkově. Dokáže dojmou, pobavit, potěšit, prostě Pan Dokonalý! Docela dost společného má Majestic s Truman Show, kde Jim také táhl celý film sám a překvapil mě, jak si dokázal poradit s vážnější roli. A tady mě jen utvrdil! Ve vedlejších rolích jsem si všiml, že Frank nic neponechal náhodě a obsadil "své" osvědčené "ovečky"! Také se mi velmi líbila hlavní ženská role a představitelka v ní, Laurie Holden. Svým výkonem potěšila. Trošku mi připomínala Scarlett Johanssonovou, kterou možná za pár let strčí do kapsy :-) V průběhu filmu jsem si říkal, proč do toho pořád tahají komunismus, vždyť příběh by se klidně bez něj obešel, ale chyba lávky. Konec se vyloženě odkazuje na něj a je to vlastně hlavní podstata filmu! Tomuhle říkám drama se vším všudy...

Jim Carrey

Nevím jestli by mě tento film takto nadchl kdyby tam nehrál Jim Carrey. Ale každopádně mě film pobavil a rozhodně nenudil.