RECENZE FILMU

Když v roce 2015 uvedl režisér Robert Eggers do kin svůj debut Čarodějnice, byl to malý zázrak. Především u kritiků film sklidil obrovské uznání a i když u diváků film tolik nezabodoval, dodnes se o něm mluví, jako o mimořádně děsivé podívané. Film dokonale vystihl atmosféru venkova 17. století, včetně jazyka, a dokázal tak vtáhnout do dost nepříjemného děje. Eggers si dal se svým dalším filmem na čas a nakonec nám přináší Maják. Nezávislý film, natočený ve čtvercovém formátu a ještě k tomu černobíle. Dokázal i napodruhé natočit něco nezapomenutelného?

Postarší muž, který práci strážce majáku dělá už několik let a mladík, který tuto práci dělá poprvé, se sejdou na zapadlém ostrově, kde se mají po dobu několika týdnů starat o správný chod majáku. Nakonec to ale není tak snadné, jak se zdá. Muži spolu jen těžko vycházejí, na povrch vyplouvají nepříjemná tajemství a oba muži se pomalu noří do alkoholu. Začíná propad do šílenství oslazený silným deliriem.

Maják se rozjíždí pozvolně. První zhruba polovinu se toho ve filmu moc neděje. Pozorujeme všední práci obou mužů, starší si dělá z mladšího otroka, u jídla vedou podivné dialogy a vůbec to není nijak záživná podívaná. Ale to jen do chvíle, kdy přijde polovina druhá. Přichází čím dál větší šílenství a co se ve filmu děje, je hodně těžké si správně vyložit. Není jisté, co se doopravdy stalo a co bylo jen v hlavě jednoho z aktérů a především se sází na symbolismus a metafory.

Těžko si dokážu představit méně divácký film. Už samotná forma spoustu diváků odradí. A pokud to nestačí, je tu mnoho scén, které nebudu spoilerovat, ale slovo bizarní je pro ně slabé slovo. Mezi všemi těmi symboly je velice snadné se ztratit a upřímně musím říct, budu potřebovat víc zhlédnutí, abych si dokázal udělat (alespoň částečný) obrázek, co se za tím skrývá. Odkazuje se na mytologii, námořnické historky a mnoho dalšího.

Film je ale taky velice vtahující. Ve chvíli, kdy se rozjelo ono šílenství, jsem se nedokázal odtrhnout od obrazovky a jen jsem s napětím sledoval, co bude dál. Zážitku hodně přidává formát, bez kterého bych si tento film nedokázal představit a který silně umocňuje hororovou atmosféru. To samé se dá říct o hudbě a zvuku, kterému vévodí všudypřítomné troubení majáku, ze kterého naskakuje husí kůže.



Herecké výkony jsou samozřejmě vynikající. Že je Robert Pattison dobrý herec vím už od Cosmopolisu, ale zde se překonává a dává tak navždy zapomenout na jeho mizerný výkon při hraní upírá Edwarda. Budiž mu odpuštěno. U Willema Dafoea je už dobrý herecký výkon skoro zvykem, ale přesto když jsem poslouchal jeho monology, totálně mě uhranul.

Eggers rozhodně nepřekonal svůj debut. Čarodějnice byla víc děsivá, ale zároveň i srozumitelná, což zážitku přece jen přidalo. Za Maják se ale určitě stydět nemusí. Je to podobně nepříjemná podívaná, která je ale mnohonásobně náročnější, což spoustu diváků odradí. Chápu je, ale na mě film silně zapůsobil.