Mort: On nám zešelmovatěl!

Alex: To je nejspíš zoologická zrada! Nejdřív řeknou "Hele, máme tady bezva otevřený výběh, kde můžete svobodně běhat", ale než se jeden naděje, je z něho hipík, co má mařenu v tlamě i na hlavě!
Marty: Jeden by si tady hned zvyknul!

Melman: Hele, bando, maj tu takový senza miniumyvadýlka. A taky mentolky.

Marty: Kdo je tam?
Alex: Tady je pošťák, kdo jinej to může bejt!

Morris: Klid, vy lemry, fosy přece teď neútočí!

Glorie: Ty jsi ale slaďoučký cukroušek. Hned bych si tě namočila do kafe.

Melman: Jo, chtěl jsem ti dát něco osobního. Tohle je můj první rektální teploměr.

opičák: Jestli máš bobky, tak pal!

(Marty, Glorie a Melman přejí Martymu k narozeninám.)
všichni: Hodně štěstí, zdraví, v zoo tě žít baví, máš ksicht jako opice a jsi též smradlavý!

Alex: Zítra je den důchodců. Musím řvát hodně nahlas, aby si užili.

Alex: Melmane, ty máš fleky spíš na mozku.

Alex: Naklonuju tě a tvý klony si uklohním jako klobásy!

zvíře ze zoo: Tohle je rušení nočního klidu!
Alex: Tohle je vzrušení nočního neklidu!

Alex: Marty, co bysme v tom Bostonu asi tak našli?
Melman: Boreliózu.
Alex: Díky, Melmane.

Marty: No teda. Latrína? Hygiena především, super, Melmane.
Alex: Marty, to není latrína. To je hrob! Přivedl jsi Melmana do hrobu!

Marty: (o chaluze na špízu) Vodvaz bašta!

Alex: Tučňáci jsou na palici.

Marty: Tohle je epes rádes!

Marty: Hlavní nádraží... Je to fakt hlavně nádraží.

Alex: Alexi ty si cucáš palec?

Alex: Vidíš tu hvězdu? Takovou v divočině neuvidíš.
Marty: To je vrtulník.

Glorie: Skoč! Alexi, skoč! Kočky vždycky dopadnou na všechny... (Alex skočí.) ...zuby? Co ty seš to za šelmu?

Alex: Tohle je spíš zoologická zrada!

Alex: Pššš.
Marty: On mě pští.
Glorie: No tak, Marty, snaž se trochu víc ho pocho...
Alex: Pššš.
Glorie: Přestaň nás pštít.

Marty: Připadám ti snad jako flákota?
Alex: Jo.
Marty: Vidíte, já říkal, že nevypadám jako... cos to řek?
Alex: Říkal jsem, že jo.

Jelimán: Pššš, skrýváme se. Budeme potichu. Včetně mě. Kdo tady dělá ten kravál? Jo, zase já.

Glorie: Dělá se někomu z vás špatně?
Melman: Mně je špatně.
Glorie: Melmane, tobě je špatně pořád.

Alex: Tučňáci jsou na palici.

Jelimán: Vidíš Morrisi, pan Alex svého přítele čistí. Je to očividně laskavý a milující tvor. Jak zrovna z něho můžeš mít husí kůži? Koukni na něj, je tak milý a heboučký.
Morris: No, podle mě ho teda nečistil, Jelimáne. Mě to přišlo spíš jako by ho chutnal.

Morris: Představuji vám velkoúžasnolepého krále Jelimána, všech lemurů samozvaného pána a tak dále a tak dále, hurá lemra!

Gloria: Tomuhle říkáš úsměv, Melmane?
Melman: Já se nesměju, mám prdy.
Gloria: Tak na ně prď, ale usmívej se při tom!

lemur Maurice: No já nevím. Na tom týpkovi s tím divokým hárem se mi stejně pořád něco nezdá.

Alex: Co říkali? Hlavní nádraží nebo hlavně nedráždi?

Alex: Pojď, ty můj biftečku, můj malinkatý plátku. Plátečku svíčkové s trochou tučného na okraji. To já moc rád. Maso s trochou tuku. Sladká a šťavnatá, lahodná flákotko. Ty jsi taková mňamka.

Jelimán: Když je to král, tak kde má korunu? Já teda korunu mám, a dokonce nádhernou, a ta mi sedí na hlavě. Podívejte. Mám ji tam vůbec?

Alex: Alex hlad! Alex žrát!

Jelimán: Má tu snad ještě někdo husí kůži? Ne? Dobře. Tak drž pysk! Až se newyorkští obři probudí, postaráme se, aby to bylo... Probuzení v ráji.

Jelimán: Takže... Můj ženiální plán je tady. Spřátelíme se s těmi obry. A budeme si je držet poblíž. Když nás bude pan Alex ochraňovat, budeme v bezpečí a nikdy se už těch strašlifánských fos nebudeme bát... Tohle mě napadlo, tohle napadlo mě. Osobně.

kápo: Ták, hoši. Náš pruhovaný přítel je v ohrožení. Zdá se, že nás čeká prácička. Zapisuj to! Jsme na nepřátelském území. Kowalski! Musíme si získat přízeň obyvatelstva. Rico! Chce to zvláštní taktické vybavení. Čeká nás velké nebezpečí... Pěšák to nejspíš nepřežije.

kápo: No vida, tohle už je lepší.
Gloria: Vy? Ách jo. A kde jsou lidi?
kápo: Jejich játra byly moc dobrý... To byl vtip, zlato. Lidi jsou v pohodě a plují na voru. Na záchranném voru mezi vorvaně... Hele! Vás dva já znám. Kdepak je ten labilní lev a ten divnej kůň v bílým pyžamu?

Jelimán: A ještě než odejte, chci učinit prohlášení. Takže držte klapačky, prosím! Po dlouhém a hlubokém mozkovém hloubání a dloubání, jsem se rozhodl poděkovat ti za krásný mír, který jsi nastolil. Abys měl vzpomínku, věnuju ti na rozloučenou tendle dárek.

Gloria: Cože?
Jelimán: Žádný kdože... Gaskar!

Marty: Do divočiny? Co pak tam se dá opravdu odejít? To zní fajn... Hele počkat, kde je ta divočina? Povězte mi to!
kápo: Nikdy jsi nás tady neviděl. Jasný?
Marty: Ano, pane. To... Totiž... To... Ne, pane.

lemur: Vymyslel jsem ženiální zkoušku, jak zjistit jestli jsou to zlí zabijáci.

Jelimán: Všem holkám z celýho světa. Váš král Jelimán to říká na rovinu: Miluju všechny holky, který se pořádně hejbaj. Když už se někdo hejbe, tak ať je svižný a sladký jako já. Jasan?

Jelimán: Vítejte na Madagaskaru.
Marty: Mad... A kdo že?

Melman: Nikam nejdu. Zjistil jsem, že mám na krku další hnědý flíček.

tučňák: Kapitáne? Neměli bychom jim říct, že nám došlo palivo?
kapitán: Usmívejte se a mávejte, chlapci.

Alex: Sakra, zase zapomněli vypnout tu zvukovou kulisu.
Marty: Počkej... zařídím to.
(Strhne sloup s rozhlasem.)
Alex: Díky, to je mnohem lepší.

Glorie: Co děláš, Alexi?
Alex: Plavu zpátky do New Yorku.

Marty: Jsem zmatený, ani nevím, jestli jsem černobílý nebo bíločerný!

Melman: Jé... Příroda. Mám z ní hlavu v pejru.

Melman: Na magnetický resonanci vždycky usnu.

tučňák: Hej... Ty čtyřnožko: sprechen sie english?
Marty: Jo, šprechtím.

lemur: Já jsem tak ženiální... Já jsem tak inteližentní.

Gloria: Melmane, tohle není zrovna nejlepší úsměv.
Melman: Já se neusmívám... Mám větry!

lemur: Já... Já je měl rád ještě dřív, než jsem je poznal.

tučňáci: To je na prd.

Marty: Tohle místo nemá chybsona.

lemur: Já jsem flákota... Já, já.

Marty: Nezlob se, ale hryžeš mě do hýždě.

kápo: Ty, čtyřnožko! Sprechen Sie Englisch?
Marty: Jo, šprechtím.
kápo: Co je tohle za světadíl?
Marty: Manhattan.
kápo: Plesk do točny! Jsme pořád v New Yorku. Ústup! Zpět! Zpět!
Marty: Hele, hele, hele…! Ty v tom fraku! Vrať se sem! Co to provádíte, hoši?
tučňák: Prokopáváme se do Antarktidy.
(Kápo mu liskne.)
Marty: Do Artritidy?
kápo: Umíš mlčet, můj milý černobílý příteli? Viděls nědky tučňáky volně pobíhat po velkoměstě? Jistěže ne. Prostě sem nepatříme. Není to přirozené. Bude to nějaké fantasmagorické spiknutí. Proto tenhle únik na otevřené pláně Antarktidy. Do divočiny.

kápo: Úsměv a mávat, hoši. Úsměv a mávat. Kowalski, podej hlášení.
Kowalski: Jsme sto padesát metrů od hlavní stoky.
kápo: A špatné zprávy?
Kowalski: Rupla nám i poslední lopata.
kápo: Dobře. Ricco! Ty děláš zásobovače – potřebujeme lopaty. Najdi víc dřívek od nanuků. Nechci riskovat další zával.
tučnák: A já, kápo?
kápo: Ty musíš vypadat mile, až k sežrání. Dneska provedeme operaci Kramle.