RECENZE FILMU

Že by měl letos ještě někdo šanci zaujmout návratem do osmdesátek? To se po povedených Expendables a A-Teamu zdálo nepravděpodobné. Jenže to bychom museli ignorovat Roberta Rodrigueze, který stále umí překvapit, když jen trochu chce. Po utápění se v infantilních nesmyslech, ke kterým mu píšou scénář jeho děti, se opět vrací tak, jak ho máme doopravdy rádi. A věřte jednomu: S tímhle scénářem mu synek nepomáhal.

Machete má skutečně velmi blízko k Planetě teror. Rozhodně mnohem blíže než k jakémukoli dalšímu letošnímu retru. Zatímco takový Sly se totiž snažil vypadat áčkově a do jisté míry vážně, Robertův cíl je očividně pravý opak. Machete je přestylizovaná a přeplácaná sadistická hračička, která na tváři všech fanoušků žánru dokáže snadno vykouzlit úsměv od ucha k uchu právě tím, že ji nikdo nemůže brát vážně, že 90% akce a děje nedává smysl a hlavně, že si to tak plně uvědomuje. Pokud tedy něco sráží výsledný dojem, tak je občasné moralizování a nemilé náznaky toho, že v tuto chvíli by měl být důležitý i děj. Kdyby se od podobných žánrových zbytečností scénář zcela oprostil, mohli bychom mluvit o ultimátním nářezu.

Obdivuhodné je i to, jak moc se Rodriguezovi podařilo zachovat atmosféru dvouminutové falešné ukázky, která to všechno odstartovala. Jede se skutečně takřka na plno a až na občasná již zmíněná zaškobrtnutí, v podobě náznaků hlubšího děje, skutečně nejde upozornit na obzvlášť otravné nebo hluché místo. Akce střídá hlášky, hlášky další akci, vše odsýpá jak dobře promazaný hodinový strojek. Troufnu si říct, že dokonce mnohem lépe než v Planetě teror. Ta se mi oproti Machete skutečně jeví jen jako první level a příprava na pořádnou jízdu. Netvrdím, že Machete je level nejvyšší, to rozhodně ne. Případná pokračování mají ale k podobným statusům blízko. Stačí se zbavit otravného mexického boje za svobodu (nevím, jestli má být brán vážně, nebo jako vtip, každopádně snímek brzdí a dává mu zbytečný nádech korektnosti) a zbylý čas využít k dalšímu skalpování. Potom by ke štěstí nechybělo vůbec nic, nebo jen velmi málo.

Co nesmím opomenout, je i výborné herecké obsazení. Nejslavnější záskok Bédy Trávníčka, Danny Trejo, je přesně takový, jaký být má. Drsný hláškař, který dostane vše, co chce. Veškeré ženské osazenstvo, v čele s Michelle Rodriguez a Jessicou Albou, není "jen" sexy, ale má i charisma. Toho svého bohužel nevyužil Steven Seagal, jenž rozhodně není tak "cool", jak by se svojí pověstí být mohl. Naopak oceňuji přínos De Nira, od kterého jsem očekával jen sezení v kanceláři a udávání rozkazů - kdepak, také vyrazil do akce a rozhodně není jen guest star. Jeff Fahey pak doplňuje trojlístek padouchů tam, kam už se De Nirovi ani Seagalovi nechtělo. A jde mu to. Herci jsou skutečně vydařenou směsicí béčkařů, koček a velkých jmen, je radost dívat se, jak si své role užívají.

Nemá cenu, abych vám tu lhal do očí s tvrzením, že Machete se bude líbit všem. Řekl bych ale, že každý, kdo ocenil onen falešný trailer, bavil se u Desperada, očekával víc od Sin City a doufal, že Rodriguez už se jednou pro vždy vykašle na Žraločáky a Spy Kids, že takový člověk se Treja utrženého ze řetězu chytne a minimálně na oněch sto minut nepustí. A to dokonce ani teď, kdy nám retro nedá pokoj prakticky v každém druhém filmu. Podle všeho by nám žánrové návraty měly dát na nějaký čas pokoj. Neumím si představit lepší tečku za jejich nenadálou letní invazí.

PS: Opakuji se, ale část toho filmu se odehrává v Texasu, tak kde je Chuck?