RECENZE FILMU

To musím být vážně zase za toho zlého? Jenže co naplat... Loopera jsem očekával se značným napětím. Američtí kritici ho chválí, seč jim dech stačí, a námět se jeví na první, druhý i jakýkoliv další pohled setsakra atraktivně. A to nezmiňuji vymakané trailery! Jenže minulost se opakuje a podobně jako u předchozího celovečeráku Riana Johnsona, Bratrů Bloomových, bych měl strašně rád jeho dítko rád. Ale nemůžu.

Loopeři se živí likvidováním nepohodlných lidi velmi nezvyklým způsobem. V budoucnosti je totiž "takřka nemožné někoho jen tak zabít a zbavit se těla", proto zloduši vždy vyšlou člověka časem zpět, v domluvenou dobu na domluvené místo, kde ho připravený looper odpraví a zamete stopy.
Součástí dohody je, že až nadejde čas, zlikviduje looper i vlastní starší já, pokud přežije třicet let od podepsání smlouvy.
Když se snažíme racionálně si zdůvodnit, jak může být cesta časem tím nejšetrnějším způsobem popravy, popřípadě proč organizace trvá na tom, že loopeři musejí zabíjet sami sebe, když je to z finančních i bezpečnostních důvodů nevýhodné, se do minulosti dostává Bruce Willis, aby zachránil ženu, kterou mu tito zloduši napříč časem zabili. Takže najednou s vraždami v budoucnosti není problém? No nic...

Čeká ho nezbytná konfrontace s jeho mladším já (Joseph Gordon-Levitt), které je odhodlané ho zabít, protože jinak se samo stane cílem svých zaměstnavatelů.
Naopak staré já mladší zabít nemůže, protože by to znamenalo v podstatě sebevraždu a starší já by se okamžitě rozplynulo.
Takže po Levittovi jde organizace, po Willisovi také. Levitt jde po Willisovi, aby nemusel jít proti organizaci. A Willis musí Levitta chránit, aby přežil a sám mohl jít po organizaci. Už tomu rozumíte?
A to je jen začátek. Přičtěte si k tomu, že někteří lidé zde "z nějakých důvodů" ovládají telekinezi, obzvláště chlapeček, jemuž říkejme pro zjednodušení "malý roztomilý Hitler". Po něm jde Willis především, a do jeho matky se zamiluje Levitt.
Když jsme si teď hezky přehledně ujasnili, o čem Looper je, pojďme si říct, jestli je o tom dobře.

Děj zní zmateně, ale nemusel by být nepřehledný víc, než by si situace vyžadovala.
Filmy o cestování v čase totiž nejsou novinkou a všichni tak nějak chápeme jejich nejčastější vzorce, takže bychom se jistě dokázali zorientovat. To by ale museli tvůrci dodržovat tyto vzorce, nebo vytvořit funkční vzorce nové. Přední problém je, že Looperův vzorec kombinuje VŠECHNY dosavadní i v případě, že si zcela protiřečí.
Ze začátku je jasně řečeno a ukázáno, že existuje víc budoucností a že Willis nepochází z té samé, kterou nyní s Levittem prožívá. Rozhodně tedy nemůže ovlivnit, co se mu v minulosti stalo, aby to ovlivnilo jeho samého, protože jeho zásahy vzniká jiná dimenze než ta, z níž přišel.
Toho se ale tvůrci nedrží a najednou začnou plácat cosi časových paradoxech a rozplývání, což nedává za mák smyslu. Nefunguje to z žádného úhlu pohledu a odporuje to nejzákladnější kauzalitě, na které cestování v čase stojí.
Proto když se ukáže, že celá pointa stojí na časovém paradoxu a částečně smyčce ve stylu 12 opic, rozhodně to "krásně nezapadne do sebe", ale zhroutí se a přestane dávat sebemenší smysl.

Dobře. I kdybyste mi uvěřili, že Looper není zrovna promyšlený, možná si říkáte, že to nemusí být zásadní. Ten stylový trailer a herecké obsazení naznačují, že to může jet čistě "na efekt". Bohužel, není tomu tak. Veškeré režijně zajímavé momenty najdete už v upoutávkách a za zdaleka největší zápor filmu považuji, jak ledabyle zachází se svými postavami.
Děj jsem sice představil z pohledu Willise (protože je to tak snazší), hlavním hrdinou se ale stal Levitt. Jako jediný prochází změnou nebo vývojem, bohužel ale zcela banálně a očekávaně.
Nikdo jiný (ani Bruce) tu nemá zdaleka tolik možností vyniknout, abychom mohli mluvit o "hloubce". Proto nechápu, proč není ani té jedné jediné postavě dopřán prostor a na konci nám není o nic bližší než na začátku.
Herecky pak Levittovi láme vaz, že se tak úmorně snaží napodobovat Willisovu gestikulaci a vůbec vystupování. Než jsem si na to alespoň trochu zvykl, připadalo mi to dost směšné. Vlastně nemá čas hrát svou postavu, protože se tak moc snaží vžít do Bruce Willise, přičemž logické by to bylo naopak, vzhledem k tomu, jak málo času stráví na plátně Bruce.

Loopera chápu jako sci-fi ekvivalent k Lawless (Země bez zákona), v nichž se Hillcoat s Cavem rovněž pokusili o něco jako "best off" žánru a rovněž jim to nevyšlo. Převážně proto, že do svého (zřejmě s nadšením tvořeného) projektu nepřidali nic původního a originálního a vykašlali se na soudržnost toho převzatého.
Z Loopera ta prázdnota čpí naštěstí o dost méně a v podstatě chápu, že si ho tolik lidí "chce" oblíbit a oblíbí. První, co se mi ale vybavuje, když si na něj teď rozpomínám, je ten obrovský nevyužitý potenciál, který prostupuje každý motiv a každou minutu. Vše, co se v tom filmu nachází, mohlo být (a již dříve bylo) dotaženo a domyšleno zásadně lépe. Místo kandidáta na nový Počátek tu máme jen mírně nadprůměrné sci-fi, co se zřejmě umí zalíbit. Stačí to?

PS: Nezmiňuji, které všechny filmy Looper cituje/kopíruje, ačkoliv by na tom šla recenze postavit.

PPS: Je pěkné vidět, jak se američtí internetoví diskutéři ty obrovské díry v logice snaží vysvětlit nějakými tvůrčími metazáměry... Ucpání jedněch nicméně leda otevírá nové.