NÁZORY K FILMU
...
Dialog. Vzpomínky. Příběh(y).
Možná na to jednou budu lépe naladěná, ale na první pokus si nejsem úplně jistá, co jsem to vlastně viděla. Dost dlouhý rozjezd a potom dlouhé dialogy prostříhané z několika úrovní na mě byly trochu moc. Duras je (minimálně ve spojení s obrazem) srozumitelnější než Robbe-Grillet, takže tady jsem na rozdíl od Hirošimy měla větší problém se sledováním, o co vlastně jde. Příběh je jednodušší, ale jednotlivé časové roviny se prolínají tak, že se míchají spíš než doplňují, takže výsledek je nepřehledný. Nepochybuji, že to byl tvůrčí záměr, ale abych ho docenila, asi se na to budu ještě muset podívat... Takhle můžu prohlásit, že to byl zamyšlení hodný počin. Hodnocení je hlavně pocitové: možná upravím, až mi jednou docvakne, jestli v tom tedy je nebo není něco víc.
...
Tak to vidím já...
Stejně jako v Hirošimě tu hraje zřejmě přední roli paměť. Paměť postav, o níž mluví, a paměť diváka, který ji bude nutně potřebovat, aby tenhle film udržel na uzdě. Což se mu nepodaří. A to je největší klad. Nutno zřejmě vidět opakovaně, přesto pochybuju, že jde tomu filmu plně porozumět. Ale o to jde přece u surrealismu až v poslední řadě. Jediné, co mi vadí, je až moc velké opájení se sebou - Takový Bunuel se tomu dokázal vyhnout.
Verze 3.3.0 All Rights Reserved
Podmínky užití | Reklama
RSS | Kontakt | FAQ
0.012 sec. (PHP: 80% SQL: 20%)