RECENZE FILMU

Up in the Air (česky Lítám v tom) se na první pohled jeví jako další z řady filmů svého žánru. Další z příběhů o samotáři, který si uvědomí, že smysl života nespočívá v suverenitě a povrchních cílech rozmazlených floutků. Děj se nás zprvu záměrně snaží o své tuctovosti přesvědčit, rozehrává se jako typická romantická komedie, ovšem čím více postupuje, tím víc se od klasického pojetí liší. Nakonec se oné povrchní slupky úplně zbaví a končí spíše jako nefalšované drama. To bych ale prozradil moc.

Příběh pojednává o muži jménem Ryan Bingham, jenž se živí profesionálním propouštěním lidí. Pokud jste šéf, který dle Ryanových slov "nemá koule", najmete si ho, a on udělá špinavou práci za vás. Možná i kvůli tomu, že se Ryan setkává jen s nenávistí a výčitkami ze strany lidí, které musí vyhodit, stane se z něj typický samotář se zálibou sbírat letištní zákaznické karty a počítat nalétané kilometry. Jeho rodina ho nezná, přátelé pro něj neexistují, závazky jsou jen přítěží. A je s tím naprosto spokojený.
Když ale do jeho života vstoupí dvě ženy - mladá dívka, kterou musí zaučit, a charismatická žena, do které se na stará kolena zamiluje -, lecco se pro něj změní. Jak se s nimi vypořádá, to je ta otázka.
Přestože toto téma působí velmi prvoplánově a opotřebovaně, nakonec tomu tak není. Například si uvědomme, že v typickém romantickém filmu by ony dvě ženy byly nejspíš zjednodušeny do jediného charakteru, Ryan by se tedy zamiloval do své žačky. Nebo by ho k změně životního stylu dovedla nějaká moudra a složitě nastavované situace. Pravděpodobně by se během jeho "přerodu" naprosto charakterově změnil. Nic z toho se ale neděje.

Příběh, který na první pohled působí velmi vyčpěle, je totiž vyprávěn svěžím a stále působivým způsobem, což nemohlo být snadné na provedení. A konec je skutečně docela neočekávaný. Rozhodně naprosto odporuje stereotypu svého žánru.
Lítám v tom nás jistě zavede i na místa, kde už jsme byli. Scéna, jako je urovnávání vztahů s rodinou by, kdybych ji popisoval, působila neuvěřitelně nuceně, ale přímo na plátně nějakým zázrakem funguje. Reitman má velký smysl pro předvedení i docela známé situace způsobem, kdy působí neokoukaně. Stejně tak mu nedělá problém vytvořit dojem uvěřitelnosti a přesvědčivě míchá filmovou zkratkovitost s realističností.
Naplno využívá svou schopnost vžít se do role svých hrdinů i diváků, stejně jako to dokázal v Junu a Děkujeme, že kouříte. Ukazuje nám výřez ze života lidí, u nichž na první pohled není těžké nabýt dojmu, že bychom je skutečně mohli potkat. Jejich životy jsou uvěřitelné, bez nesnesitelných příkras, bez zbytečného přehánění a bez nuceného dramatu.

Nahlas není vyřčeno jediné ponaučení, jediná pointa, ale o to víc na nás křičí z mezer mezi řádky. Stejně přirozeně je vykreslen hlavní hrdina a jeho vývoj. Žádné nucené obraty o 180 stupňů, vyvíjí se pomalu a vlastně ani na konci filmu není ta změna úplná. Není zlehčován jeho životní styl - věříme, že mu vyhovuje. Stejně tak ovšem chápeme, poč se pomalu mění.
Možná tomu napomáhá i George Clooney, který prostě má charisma. Věřím, že málokdo by této roli dal podobně uvěřitelný charakter. Možná i proto, jak s nadhledem a grácií chodí mezi ostatními lidmi. Jako by mezi ně nepatřil. Trčí z davu, což ostatně přesně vystihuje jeho hrdinu. Neméně dobré jsou ale i Vera Farmiga, která se nám zprvu jeví jako kopie Ryana v ženském vydání a Anna Kendrick, která je přesně tak "hloupá" a naivní, abychom si toho všimli, ale zase ne natolik, aby nás to nějak bilo do očí. Tito tři výborní herci ztvárňují hrdiny, kterým věříme, kteří nás zajímají a o kterých chceme vědět víc.

Za zmínku stojí i velmi příjemná hudba. Nejsou tu sice písně ani melodie, které bych si pustil samostatně, ovšem skvěle dokreslují náladu a atmosféru.
Jinak se ale Reitman obejde bez větších režijních příkras. Pár leteckých snímků, pár efektních záběrů na siluety na letišti, ale jinak jde spíš o sdělování děje a jeho prostřednictvím o sdělování pocitů hlavních hrdinů. O tom je ostatně Up in the Air především. A že se mu to daří.