Neskutečně nudné, neskutečně dlouhé. Těmito slovy bych asi nejlépe charakterizoval tento film. Pokud se na něj začnete koukat od čtyřicáté minuty, o nic nepřijdete, a zbude už jen "Neskutečně nudné". Ne, že bych se vyžíval ve válečných scénách, ale uznejte, že první výstřel by se mohl objevit dříve než po třičtvrtě hodiny děje. Bohužel po krátké vsuvce se na to Clint opět vykašlal a rozhodl se, že následujících 50 minut bude opět ukazovat, jak se Japončíci válí v jeskyních a vedou přitom k smrti užírající rozhovory Navíc jakožto Evropan musím říci, že ušpinění asiati ve stejných uniformách a ještě k tomu natáčeni ve tmě, stejnak vypadají všichni stejně, takže není jisté kdo si s kým vlastně povídá. Věty typu "Kuribayashi zrušil Hayashiho rozkaz, teď tu velí Nishi," mluví za vše, taková je ale realita. Pohled na válku z japonské strany (překvapilo mě, že je celý film natočen v japonštině) je sice novinkou, ale nejsem si jistý, komu tím Eastwood vlastně prospěl - Japoncům? Druhé straně? Možná, že hromadná sebevražda byla jediným silným okamžikem, ale upřímně řečeno, nudil jsem se po celou dobu. Jediné, co mě pobavilo, byla nominace na Oscara - za co proboha? Trojice Eastwoodovo filmů z poslední doby (perfektní Výměna, nadprůměrné Gran Torino a vcelku slušné Vlajky našich otců) přitom žádnou nominaci neměly. Shrnutí: Koukat na Dopisy z Iwo Jimy bylo asi stejně zábavné jako koukat 140 minut do zdi.

Tak to vidím já...

Kdyby byly Vlajky našich otců a dopisy z Iwo Jimy sestříhány do jednoho řekněme tříhodinového filmu, bylo by to skutečně skvostné dílo. Takhle jsou to ale jen dva fragmenty, který má každý málo myšlenek a o hodinu stopáže navíc. U Vlajek mě to ani tak nemrzí, ale tady ano. 60%/70%

***

Další "filmík" do sbírky Clinta Eastwooda se celkem vydařil! Takový jeho průměr, ale jestliže jej srovnám s jeho posledními filmy, tak těžce zaostává! Jsem rád, že konečně někdo natočil válečný film z pohledu Japonců! Pořád dokola slyšet, že Američani jsou nejlepší a Japonci jsou ti "špatní" mě už unavovalo! Zde se alespoň ukázalo, že "hajzli" nejsou jen Japonci, ale i Američané! Nezáleží na národu, ale na každém člověku, což tento film krásně vykresluje! Technicky je to uděláno na nejvyšší úrovni, všechna akce, výbuchy, prostředí jeskyně, vše je uděláno velmi detailně a dotažené dokonce, ale co film nejvíce shazuje je scénář! Nebo režie? Clinta obdivuji, ale tady jej musím shodit! Scénář i režie byly nominovány na oscara, ale někde se stala chyba! Celá bitva o ostrov je pojata velkolepě, alespoň co se týče začátku (siréna začne troubit, letadla burácejí a bombardují vše živé) ale co to? Pak nastane zádrhel! Pořád se kecá a kecá a kecá, sem tam nějaká střelba, ale vše působí staticky! Vůbec bych se nebál "ukrojit" z předepsané stopáže i 45 minut! Protože takhle se tempo jen vleklo, natahovalo a vytvářelo nehoráznou nudu! Konec také nijak negraduje a finální hlavní útok byl spíše pro smích! Jako Čech, japončíky asi nikdy nepochopím a zaplať Pánbůh, že je už po válce! Hudba stojí na několika tónech piána, což nezní špatně, ale je to málo! Japonští herci hrají vesměs obstojně! Závěr? Na to, jak se snímek rozjížděl, z něj nakonec nevylezlo nic mimořádného! Ač nerad, tentokrát si myslím, že to padá na vrub Clinta, který jej mohl natočit lépe...

Solidní

Ještě sem neměl tu čest vidět Vlajky našich otců, ale tenhle filmek celkem zajímavej. Není to kdovíjaká bomba, ale ujde. Zejména ukazuje statečnost japonských vojáků, kteří i když byli v menšině, tak zůstali na Iwo Jimě a bojovali. Dostala mě scéna, kdy páchají hromadnou sebevraždu, to bylo velice realistické. Velmi pěkně obrazově zpracované...

Kuribayashi

Není to žádná velká akční podívaná, ale spíš drama o situaci japonských vojáků při obraně ostrova Iwo Jima. Ve srovnání s jinými válečnými filmy moc neobstojí. Například korejské Pouta války jsou o dost zajímavější.

Průměr

Vlajky byly velmi dobré a nabízely celkově nový, komplexní pohled na válku a na vojáky. Nápad natočit druhý fillm z pohledu Japonců byl ještě lepší, ale bouhužel z dopisů z Iwo Jimi nic zvláštního nevyčtete, takže spíše než skvělý filmový tah to beru jako skvělý komerční tah, který se jistě vyplatil. Velmi natahovaný a nudně probíhající film plný nicneříkajících, stopáž prodlužujících rozhovorů. Místo toho mohli daleko lépe přiblížit taktiku bojujících Japonců. Samozřejmě film využívá spousty záběrů použitých při natáčení Vlajek, takže náklady se nijak rapidně zvyšovat nemusely. Škoda, že to nemělo důmyslnější scénář. Je vidět, že to asi vše vznikalo moc narychlo. Přesto je to film, u kterého se třeba zamyslíte, připomene vám nesmyslnost války a některé scény si i zapamatujete. Třeba ošetření amerického vojáka a dobrá scéna, ve které se čte dopis již zemřelého vojáka od jeho matky před japonskými vojáky, kteří si také uvědomí, že i na Američany doma čekají příbuzní, že to jsou lidé a ne zvířata, jak bylo popisováno ve válečné propagandě na obou stranách barikády, a že je jich víc, kterým se do války o kus sopečného, neúrodného ostrova vůbec nechtělo.

Jiná kultůra, stejní lidé

Tak kde začít? V prvé řadě, tohle není válečný film. Ano, slyšeli jste správně, tenhle film není o bojovných taktikách či nádherných přestřelkách, tenhle film je o lidech a jejich životech. A co víc, je to z pohledu totálně jiné kultury než většina z nás zná. A teď již k samotnému filmu. Eastwood je Pan režisér, a tak po smutných dramatech typu Million Dollar Baby natočil tento taktéž překrásně smutný snímek. Snímek o japonských vojácích, kteří brání svou zemi. A zatímco někteří jsou na vojnu odvedeni nedobrovolně, další si tento osud sami vybrali. V průběhu filmu můžeme sledovat osudy obou typů, jak umírají statečně a zbytečně bok po boku. A co víc, můžeme sledovat i jejich pocity popsané v dopisech, které posílají svým rodinám. Film pokračuje, a my můžeme vrtět hlavou nad řadami sebevražed. Ale jak jsem zmínil, jiná kultura dělá divy a tak třeba i sebevražda má v Japonsku své vznešelé opodstatnění, kterému my prostě nerozumíme. Pak začínají první styky s Americkými vojáky. A najednou zjišťujeme, že všichni jsou to jen lidé, že mají své příbuzné a rodiny, kterým posílají dopisy. Dostáváme se do hlubších myšlenek, proč bojovat proti někomu, kdo má svou rodinu a mohl by být náš přítel (oh, on vlastně je, podívejme na generála). A pak přichází konec, důležitá sebevražda a je po všem. Jenže ne pro mě. Začaly mě napadat všelijaké myšlenky týkající se války, života, lehkostí bytí nebo nebytí. A tak se z toho všeho stal nádherný snímek o odvaze, statečnosti, zbytečnosti, vznešenosti, sebehrdosti a hlavně o lidech. A je jedno, jestli je to jiná kultura, lidský život má stále tu stejnou lehkost.

Ostrov nasáklý krví

Silnější protějšek Vlajek našich otců. Trpký příběh o osudech vojáků, kteří bojovali a umírali na ostrově Iwo Jima. Na tento velkofilm jsem se obzvlášť těšil! Nejenom protože ho režíroval ostřílený Clint Eastwood, ale protože je válka vypravována z pohledu Japonců, což je fantastické a neobvyklé a i trochu troufalé. Američané natáčí film o svých nepřátelích z druhé světové války- to mě podrž. Mě se film líbí, protože naskytuje pohled z jiné strany bojiště a je plný šokujících okamžiků, emocí a beznaděje. Herce musím ocenit za velice dobré výkony. Při některých scénách jsem i uronil slzu a svíral se mi žaludek. Například scéna, při které si vojáci berou vlastní život. Skvělý zážitek! Eastwood je lepší a lepší.

Iwo Jima

Je možný, že budete někdo naštvanej ale bylo to takový neslaný, nemastný.(pardon za ten výraz).Jo tak parádní námět,kamera a herci,krajina ale něco tomu chybělo-bylo tam např. málo akce, pořád jenom mluvili a nic.Musím přiznat že jsem od toho očekávala víc.Ted ještě Vlajky našich otců a uvidíme-třeba změním názor.

čest

Eastwooda nemám rád, ale film jsem zhlédl a je to rozhodně kvalitní snímek a myslím, že vykresluje reálnou stránku věci přesvědčivě. Nemám výhrady a navíc japonština je pěkný jazyk. Nějak mě už nic nenapadá. Prostě ti, co neviděli, nechť si najdou vážnější chvilku a mrknou na to, stojí to za to ...

Listy

Nemôžem si pomôcť ale podla mňa je Clint Eastwood lepší režisér ako herec a týmto filmom ma v tom len utvrdil. Natočiť dva pohľady na jednu udalosť sa nevidí každý deň, preto dúfam že aj Vlajky našich otcov budú rovnako kvalitné ako Listy z Iwo Jima. Velmi ma potešilo, že celý dej je v japončine, perfektne to dotváralo atmosféru a dodávalo vierohodnosť. Aj keď dej je vlastne úplne jednoduchý spracovanie ho posúva na vyššiu úroveň. Ukazuje, že vojaci na oboch stranách sú rovnaký a nedelia sa na tých dobrých a tých zlých. Asi jediným mínusom je minutáž, po celý film som z plátna neotrhla oči no ten záver je zbytočne naťahovaný.

LETTERS FROM IWO JIMA BY 2MIG1

tak se mi konečně podařilo vidět všechny letos nominovaný snímky na nejlepší film.. a i když mym vítězem dál zůstává little miss sunshine, tak dopisy jsou moc dobrej film a clint eastwood opět dokazuje, jak dobrej režisér je.. v případě dopisů jsem čekal, jestli svou kvalitu potvrdí a zajímalo mě, jak si režisér převážně komorních dramat poradí s tak velkym filmem, kterej točil ke všemu ještě ve dvou verzích.. a poradil si s tim dobře.. stylem mi dopisy, a z fotek i vlajky, hodně připomínaj vojíny ryana, hlavně v ubrání barev .no možná to zapříčinil spielberg, kterej si původně na vlajky brousil zuby.. líbila se mi přehlednost děje, což je u válečnýho filmu fakt zázrak.. líbilo se mi, jak eastwood ukázal, že ve válce nejsou jedni jenom zlí a jedni jenom hodní, ukázal, jak šílená věc válka je a co dokáže z lidí udělat.. no jasně, tohle udělali i jiní, ale když to clint udělal dobře, tak proč mu to nevychválit:) v hereckym obszaneí mě kromě výbornýho kena watanabeho zaujal především kazunari ninomiya v roli sajga, doufám, že ho brzy v něčem zas uvidim... no prakticky jediný, co byhc filmu vytknul, je zbytečně protahovaná stopáž a celkem zbytečný intro ze současnosti.. a už teď se těšim na vlajky