Lesní jahody

Podívala jsem se na další Bergmanovu klasiku, doposud jsem od něj viděla tuším tři filmy. V podstatě mě zaujaly všechny, a to včetně Lesních jahod. Ovšem jen jeden z nich mě dokázal uhranout, protože jsem se zrovna nacházela ve specifickém duševním rozpoložení. Na Bergmana se člověk asi nemůže dívat jen tak, ale musí na něj mít chuť. Netrvdila bych, že dnes jsem tu chuť neměla, ovšem na druhou stranu musím říct, že po zhlédnutí Lesních jahod nadšená nejsem. Líbil se mi Sjöström se vším všudy. Dokonale vystihl podstatu své postavy. Uznávám ho jako skvělého režiséra i herce. Bergman natočil film, který do jeho filmografie zapadne velice lehce. Dobře vylíčil pocity postavy, která tuší neodvratně se blížící smrt, tady nemám co vytknout. Je tu myšlenka a poselství, ale snímek jako takový kolem mě jen tak proplul.

Tak to vidím já...

Já vážně nevím, jak je možné, že Bergman mě tímhle zaujme jen tak částečně, když takový Tarkovskij si mě velmi podobným způsobem umí získat. Po rozmýšlení dám 70%, což není málo, ale je to s odřenýma ušima a hraje v tom roli slušný kus úcty (a povedený konec).

co říct

Pokud chcete pochopit uvedeného režiséra, je možná dobré začít tímto filmem. Brilantní sonda do mezilidských vztahů. A zkrátka Bergman se vším všudy. Nic méně.

Úžasný, perfektní, dokonalý. Zkrátka Bergman. Jen je škoda, že takovéhle filmy se už jen tak nenatáčí a ani nejsou tak přístupné. Vystihnutí duše, neodvratitelnost osudu a lidské smíření s tím a klid, který člověk potom nalezne. Geniální