GOLDIE FILM

Luc Besson, toť známé režisérské jméno. Pravda, příliš opravdu kvalitních, zásadních či kultovních klasik nenatočil, v poslední době to s ním jde spíše z kopce, přesto však na svém kontě má i pár filmů, k nimž stojí za to se vracet. Bessonovým nejlepším snímkem, na čemž se shodneme asi všichni (v úvahu přichází snad ještě Pátý element), je bezpochyby Leon. Francouzské kriminální drama laškující i s žánrem thrilleru zaujme snad každého, kdo jej spatří. Legendární mafiánský hrdina, legendární a netradiční filmová dvojice, ale i legendární film sám o sobě. Jednoho z diváky nejoceňovanějších snímků posledních let, pokud ne všech dob, si musíme vážit především proto, že ukázal, jak se dá v jistém ohledu brakovitý námět uchopit, aby byl výsledek kvalitní.

Francouzský režisér Luc Besson, jenž měl být původně mořským biologem, debutoval již v osmdesátých letech minulého století. Nutno říci, že miláčkem kritiky se nestal, což mělo za následek jejich vzájemný chladný vztah. V devadesátých letech se už ale blýskalo na lepší časy. Úspěšná Brutální Nikita byla jen předzvěstí Leonova sukcesu. Toho si kritika naopak zamilovala. A to nebyl rok 1994 jen tak ledajaký. Do kin přicházela jedna pecka za druhou, pokud se zaměřím jen na ty opravdu nejúspěšnější filmy, musím jmenovat díla jako Vykoupení z věznice Shawshank, Forrest Gump, Pulp Fiction: Historky z podsvětí či Lví král. Vedle takových snímků nezapadnul, ale zazářil. To se musí kvitovat s povděkem.

Výhodou Leona je, že vás už z principu nemůže nudit. Příběh působí, ač je ve své podstatě založený na neinovativní hlavní postavě osamělého nájemného zabijáka, velice atraktivně, a to především díky Bessonovi, který se chopil scénáře i režie. Každou chvíli se navíc něco děje. A také další aspekty filmu, mezi něž patří určitě i ono pověstné zakázané ovoce v podobě nesourodého milostného, i když platonického vztahu, mají na celkovém vyznění lví podíl. Do hlavní role obsadil Besson svého dvorního herce Jeana Rena, přestože chtěl původně dát přednost někomu známějšímu. Mladou dívku Mathildu si pak bravurně vystřihla Natalie Portman, pro niž to byl zároveň filmový debut. Historek o tom, jak její konzervativní rodiče nechtěli natáčení dovolit či jak ona sama měla problém například s kouřením své postavy, jste slyšeli zajisté dost. Výkon Natalie Portman byl natolik podmanivý, že se dodnes Leon vnímá také jako film, díky němuž se proslavila a dostala do diváckého povědomí.

I když byla postava nájemného zabijáka, který se osamělý protlouká životem, ve filmech v době natočení Leona poměrně častou, pravou Bessonovou inspirací se stal muž, jehož jednou sám spatřil. Ihned si k němu dotvořil příběh a dal mu prostor ve svém snímku. O tom, jak moc se skutečnosti přiblížil, se můžeme jen dohadovat. Je to však naprosto podružné. Důležité je, že nakonec vznikl kvalitní film. Leon je navíc ještě rozšířením další Renovy postavy – Viktora čističe z Bessonovy Brutální Nikity. Nápad dát takovému hrdinovi prostor a udělat z něj hlavní postavu, se nakonec ukázal více než dobrým. Leon je často vnímán jako Renova nejlepší a nejoblíbenější figura. Nadto je přínosné zamyslet se nad faktem, že v podstatě sledujeme zápornou postavu, které ale fandíme, neboť se nejedná o postavu plochou, ale komplexní, lidskou. A svými činy nás Leon neustále přesvědčuje o tom, že je to ve skrytu duše hodný muž, což teď zní malinko klišovitě.

A teď konečně k ději samému. Mathilda je dvanáctiletá Newyorčanka, která žije s rodinou včetně malého bratra ve skromném bytě. Otec prodává drogy a bohužel se zaplete se zkorumpovaným policistou Stansfieldem (Gary Oldman). Ten se jednoho dne přijde pomstít a vyvraždí celou Mathildinu rodinu. Krutému činu unikne právě Mathilda. Měla štěstí, v inkriminovaném čase byla zrovna nakupovat. V době největší nouze, neboť zabijáci jsou stále v jejich bytě, se schová v příbytku souseda. Ten není nadšený, ale při pohledu na ni, malou dívku, se mu jí zželí a pomůže jí. Ti dva se stanou jednou z nejneobvyklejších filmových dvojic. Bydlí spolu, Mathilda zjišťuje, že její soused Leon je vlastně profesionálním vrahem, a sama kuje plán pomsty. Zamiluje se do něj, ale Besson naštěstí nepřekročí míru dobrého vkusu. Vztah obou postav je rozvíjen i na jiných rovinách. Mathilda učí Leona, co to znamená mít rád. On jí supluje otce. Jejich společným symbolem se stává kytka, o niž se Leon tak obětavě stará. A malým bonbónkem pro všechny filmové fandy je i jméno, pod nímž Mathilda sebe a Leona zapíše v hotelu. MacGuffin. Odkaz na samého Hitchcocka?

Snímek Leon není jen thrillerem plným krve, netradičním milostným dramatem, gangsterkou. Je to také dílo prodchnuté jemnou ironií, humorem, silnou nadsázkou. Film, který ve výsledku působí jako příjemný kříženec mezi Hollywoodem a starou Evropou. Znovu chválit všechny ústřední herce, režii, scénář, hudbu či kameru už asi nemá smysl. Leon je našlapaný a přitom citlivě podaný. Bude vám po něm smutno, ale přesto budete mít blažený pocit na duši.