RECENZE FILMU

Legie slibovala velký zážitek. Divácky velmi atraktivní bitvy andělů, hraní si s výklady bible a hlavně všudypřítomnou Apokalypsu. Místo toho přináší remake Terminátora, stupidní děj a urážení náboženství tak velké, že to málem naštvalo i mě jako ateistu. Legie nejvíc připomíná teenagerovskou zombie vyvražďovačku, ačkoli tu nejsou ani teenageři ani zombie. Místo toho tu máme nesourodou změť očividně velmi se snažících filmařů, kteří toho na sebe naložili víc, než mohou unést.

Bůh takhle jednou seděl u televize, koukal na zprávy a napadlo ho, že už ho tenhle kanál nebaví. A protože v televizi běžel pořad "Země", bude nás ještě hodně mrzet, že se herci, tedy my, nesnažili podávat lepší výkony. Rozkázal tedy svým andělům, aby posedli slabší jedince a prostě zlikvidovali vše živé. A to v čele s nenarozeným dítětem, které čeká na příchod na svět uprostřed pouště. Naštěstí přichází kyborg z budoucnosti (tedy archanděl Michael), aby ho a s ním jeho matku ochránil. Vzepřel se bohu, protože mu dá "to, co potřebuje, namísto toho, oč žádá." Takže uprostřed pouště máme partičku lidí, kteří se chovají jako malé děti, ochraňuje je anděl, který se chová jako Terminátor a obklopují je lidé, posedlí anděly a záporák s palcátem multifunkčnějším než nůž Charlieho Sheena ve Žhavých výstřelech.

Hlavní a celkem zásadní problémy má film s tím, že v apokalyptickém sci-fi, slibujícím bitvy andělů, by měly být v první řadě tyto dvě věci: ehm - apokalypsa a bitvy andělů. Ani jedno tu není. Jediné, co napovídá, že se nějaká apokalypsa vůbec koná, je nefunkční televize a občas velká mlha. Víc než jednoho funkčního anděla najednou vidíme asi deset vteřin z celého filmu. První půlhodina doslova kopíruje scénář Terminátora do toho nejposlednějšího detailu a zbytek je jen průměrný zombie film o partičce lidí uvízlých uprostřed pouště. Stereotyp se nám pokouší nabourat jen závěrečný duel anděla (se zmíněným cool palcátem) a exanděla (na němž není cool vůbec nic). Pointou filmu pak je, že ti, kteří neposlouchají rozkazy, půjdou do nebe a ti co ano rovnou do pekla. Boha naši hrdinové nějak ukecají, aby to s námi ještě zkusil (asi) a opona.

Není mi zcela jasné, proč do toho všeho vůbec Scott Stewart anděly a boha míchal, protože právě tento aspekt filmu totiž nejvíce ubírá a navíc mu to hází neuvěřitelné množství klacků pod nohy. Už jen, když vezmeme v potaz, že kdyby chtěl bůh zničit lidstvo, jen těžko by to dělal tak složitě, aby jednu polovinu nechal pozabíjet tu druhou. Stejně jako by neměl důvod někoho posílat, aby zabil ono spasitelské dítě, když by jednoduše stačilo, aby nechal hrdinku potratit. Proč, když většinu filmu tvoří nebezpečí lidé, kteří vypadají jako zombie a chovají se jako zombie, nemůžou být prostě zombie? Proč to musí být lidé posedlí anděly (proč se navíc lidé posedlí anděly chovají jako zombie - andělé ve filmu přece myslí a jednají jako lidé)? Proč musí člověk, který používá mimické svaly méně než T-800, být nazýván andělem a ne třeba mariňákem? Proč ta z nouze ctnost s tím nekonečným parafrázováním bible, když to akorát překáží a dělá z filmu frašku? Příběh tak nejenom, že nedává smysl, ale co hůř - nemůže se soustředit na to, v čem by nemusel být špatný - lekačky, budování atmosféry tupé vyvražďovačky a spoustě hloupých Američanů na odpis.

Všechno tak působí jako parodie sama sebe. Není nic špatného na citaci jiného filmu - ale musím se k tomu přiznat, možná si z toho udělat legraci a ještě to zdůraznit. Ne jen vytvořit parazitující příběh kopírující všechny klišé žánru a ještě se tvářit, že předávám poselství. Copak nikomu ve štábu nedošlo, že ten film prostě nikdo nemůže brát vážně? Vždyť je to hrozná hovadina! Kdyby to tvůrci trochu odlehčili a dál nechali babičky lézt po stropu, vybuchovat mrtvé manžele a schovávat teen dcery v autě obklopeném zombie s tím rozdílem, že by třeba přidali hláškujícího maníka, který dá najevo, že si tvůrci uvědomují absurditu toho všeho.

Ale kdepak. Místo toho tu máme do sebe zahleděné "dílo", které i přes několik zajímavých záběrů nemá absolutně co nabídnout nikomu, kdo viděl za život víc než deset filmů. A jestli si na to do kina zajde i bůh, tak na nás nakonec tu Apokalypsu vážně sešle. Je to o to smutnější, když vidíme tu snahu dát do každého záběru něco zajímavého. Nejde o rozpočet, nejde o úroveň triků. Když filmař ví, na co má, může natočit slušný film o ničem a za nic, ale Scott Stewart tuhle vlastnost očividně postrádá.