GOLDIE FILM

Je skoro až trestuhodné, že taková filmová persona, jakou britský režisér David Lean bezesporu byl, se doposud neocitla v centru našeho zájmu. Dnešní goldie se tento dluh pokusím splatit, protože Lean si místo mezi velikány zaslouží stejně jako si většina jeho snímků zaslouží místo mezi filmovou klasikou. Ač by se z Leanova soupisu natočených filmů dal vybrat každý, a já nepochybuji, že se jich tu pár časem ještě objeví, věnovat se musím jednomu z nich. Má volba padla na snímek z roku 1962, a to na Lawrence z Arábie, dokonalý to příklad epického velkofilmu, který je výjimečný po všech stránkách. Především pak Lean výtečně zkombinoval formální i obsahovou stránku věci a ukázal mnoha budoucím režisérům, jak má pravá filmařina vypadat.

David Lean už na počátku čtyřicátých let natočil pěknou řádku dnes velice dobře hodnocených filmů, adaptoval dokonce dvě knihy slavného britského spisovatele Charlese Dickense, měl na kontě několik nominací na Oscara za režii i scénář, ale až se snímkem Most přes řeku Kwai (1957) přišel ten pravý úspěch, začalo to nejúspěšnější období. Hned další film, námi rozebíraný Lawrence z Arábie pomohl, stejně jako pozdější Doktor Živago, Leana dostat do širšího povědomí, udělat z něj hvězdu. Obrovský úspěch Lawrence z Arábie (první zisk Oscara pro Leana, kasovní trhák) měl za následek, že velká hollywoodská studia začala investovat do podobně laděných a nákladných filmů. Jenže to už se pomalu psala historie šedesátých let a tento trend neměl dlouhého trvání. Přišla krize, velká studia byla na ústupu a naopak se objevili nezávislí tvůrci. Dodnes ale můžeme k Lawrencovi vzhlížet a litovat, že podobný film znovu asi těžko někdo někdy natočí. Zkrátka a dobře panuje jiná doba.

Posledním filmem, který jakž takž v duchu dobré žánrové tradice propojil efektní podívanou s propracovaným příběhem, byl Scottův Gladiátor, jinak po historických velkofilmech není vidu ani slechu, a když už se Hollywood sem tam s něčím vytasí, můžeme to pejorativně nazvat spektáklem – dílem, sázejícím na formální stránku, komerční úspěch, ale upozaďujícím příběh, propracovanost charakterů apod. Lawrence z Arábie je po všech stránkách výjimečný film. 70milimetrový snímek, který se natáčel ve skutečných exteriérech, obsahuje nespočet působivých záběrů pouště, které jsou sice dlouhé a lyrické, přesto ale působivé, neboť je podbarvuje dramatická hudba Maurice Jarreho. Nejednomu může na mysli vytanout vzpomínka například na jižanskou epopej Jih proti Severu. Na druhou stranu je v Lawrenci z Arábie spousta akčních válečných scén a také intimních scén, které odhalují pravou tvář postav. Film obsahuje inovativní střihové postupy, které byly nesmírně nápadité, a samozřejmě nesmíme zapomenout na zmíněnou propracovanost charakterů a celého příběhu či brilantní herecké výkony. Skoro nenajdete hluché místo, něco, co by nebylo uděláno stoprocentně a s veškerou péčí.

Snímek Lawrence z Arábie měl, jak už tak u filmové klasiky bývá zvykem, pohnutý osud. Sotva vstoupil do kin, musel být na naléhání distributorů zkrácen. A pak ještě jednou. Dlouhá léta pak diváci neměli možnost vidět film v celé své kráse a byli ochuzeni o komplexní filmový zážitek. Až přišel rok 1989 a festival v Cannes. K vidění tam konečně byla zrekonstruovaná verze celého snímku. Na rekonstrukci mají lví podíl další světoznámí režiséři jako Steven Spielberg nebo Martin Scorsese, kteří například spolu s Georgem Lucasem patřili mezi velké obdivovatele Davida Leana. A při pohledu na jejich kinematografii musí být jasné, že se jeho filmy často sami také inspirovali.

Lawrence z Arábie našel námět ve skutečném příběhu a osudu britského důstojníka, který se stal ještě za svého života slavným. Minimálně v Anglii se dodnes jedná o nezapomenutelnou postavu, ale troufám si tvrdit, že díky filmu Davida Leana se z T. E. Lawrence stala nezapomenutelná postava napříč dobou i kontinenty. Důstojník Lawrence bojoval za první světové války v Arábii. Opovrhoval civilizovaným světem a rozhodl se, že se v neznámém prostředí pokusí o nemožné – sjednotí rozhádané arabské kmeny a pomůže jim tak v boji proti rozpínajícím se Turkům. Postava Lawrence je po charakterové stránce propracovaná a není jednoduchá k pochopení, každopádně budeme svědky strmého vzestupu, ale ještě strmějšího pádu až na samé dno.

Tento válečný, historický velkofilm můžeme rovněž považovat za studnici zajímavých charakterů. Lawrence je samozřejmě asi tím nejkomplikovanějším z nich. Mohli bychom vytvořit soupis všech myslitelných vlastností a většinu z nich k němu přiřadit. Lawrence je vyslán do neznámého prostředí, ale postupem času si kraj oblíbí a získá si respekt místních obyvatel, splyne s nimi tak dokonale, že se stane jejich vůdcem. Jako buldog zahryznutý do své kořisti se vydává plnit svůj úkol, neohlížeje se vlevo ani vpravo. Časem ale začíná chápat nemožnost svého počínání, to, že jej svou politikou zrazuje rodná Anglie i spojenecká Francie, že se účastní předem prohraného boje. Lawrence dokáže ostatními okázale opovrhovat, ale zároveň umí projevit cit vůči novým arabským přátelům. Lawrence je charismatický, vášnivý a cílevědomý, přesto všem okolo trnem v oku. A zajímavé rozhodně je i to, že ve filmu se prakticky nevyskytují žádné ženy, vzniká tedy prostor pro spekulace o Lawrencově sexuální orientaci. Náznaky vedoucí k jeho homosexualitě by tu byly.

David Lean ve filmu předvedl to, v co věřil. Humanismus, víra v člověka, důraz na jeho individualitu a boj s nepřízní osudu, to vše ve snímku nalezneme. Dokázal, že má vrozený smysl pro filmařinu, neboť ukočíroval dlouhý, nákladný film, který neztratil nic ze své krásy a velikosti, naopak působí velice ladně. Jeden z nejvýraznějších režisérů historie stvořil dílo, které rezonuje dodnes. Kasovní úspěch byl vyvážen sedmi Oscary. Jen je z dnešního pohledu nepochopitelné, že s prázdnou odešel právě Peter O’Toole, představitel Lawrence. Ano, byl to jeho debut v hlavní roli, ale byl to také famózní výkon, který si toto ocenění zasloužil. To je jedna z mála vad na kráse Lawrence z Arábie.