RECENZE FILMU

O Lawless (Země bez zákona) se mluví jako o dlouho očekávaném oživení gangsterského žánru. Hned na začátek musím říct, že je to lež jako věž a nechápu, jakým způsobem šlo dojít k závěru, že tenhle hvězdně obsazený paskvil od režiséra Johna Hillcoata a všeuměla Nicka Cavea dosahuje víc než průměru. Po zhlédnutí jsem si raději nechal několikadenní pauzu, abych mohl objevovat případné skryté kvality. Jak asi tušíte, nejenže jsem je neobjevil, ale k téhle fušerské práci cítím neustále větší despekt. Proto si nemůžu odpustit osobní tón, čehož si ale važte. Bude to jediná "osobní" věc s tímhle projektem spojená.

Už dlouho jsem neviděl tak očividnou sázku na jistotu a ignorování sebemenšího náznaku autorství. Víc než cokoliv jiného vypadají Lawless jako jakási maketa, neživá a uměle vytvořená skořápka bez jakéhokoliv vnitřku, jež pouze kopíruje sto lety kinematografie ověřené žánrové prvky.
Zdaleka nejodfláklejší částí se stal realizovaný scénář, který vypadá, jako by si Cave udělal seznam věcí, které má na gangsterkách rád, a myslel si, že když je nahází na jednu hromadu, vznikne mu ultradobrý nářez, k němuž není co dodat. Kdyby to fungovalo tak snadno, svět filmů by byl jistě krásnějším místem, jenže asi sami cítíte, že tak jednoduché to nebude.
Vznikl neskutečně schematický a nepřesvědčivý snímek, který vyhlíží dojmem voskové figuríny v muzeu. Většinou u ní víme, koho zpodobňuje, ale zároveň neustále cítíme tu vzdálenost a neživelnost. Na Lawless jako by se dala uplatňovat teorie uncanny valley, zabývající se otázkou, proč imitace člověka (robot, CGI animace, právě vosková figurína) vypadá tím děsivěji, čím přesněji se blíží předobrazu. Tedy tak dlouho, dokud není naprosto dokonalá. Jen tentokrát tu místo člověk/robot máme gangsterka/film.

Ať příběh bratrů distribuujících alkohol v době prohibice sleduje skutečné události, nebo ne, vykonstruovaní Lawless jakoukoliv inspiraci realitou vehementně vyvracejí. Každý z protagonistů je jen povrchní postavičkou, jejíž veškeré vlastnosti, schopnosti a přesnou roli v příběhu chápeme po několika vteřinách. Nestane se nic, co by jen trochu překvapilo, prokázalo invenci. Jsou filmy, kde to očekáváme a chápeme, ale není tomu tak nyní, kdy si snad tvůrci dělají i (doufám plané) oscarové naděje.
Johna Hillcoata lze označit za zručného režiséra, ale už od dob Cesty tvrdím, že mírně sterilního. Zde ale předvádí vyloženě šílenosti na hranici (nebo spíš za hranicí) kýče. Když potřebuje ukázat, že Mia Wasikowska je skutečně velmi krásná, čistá a nevinná, nechá ji cupitat po pokojíčku s kolouškem v náručí. Vážně. K tak schematickému scénáři asi nebylo možné přistupovat jinak než úplnou rezignací na nějakou surovost nebo opravdovost, přesto celkové barevné a prosluněné provedení překvapuje, zvlášť u snímku zprvu se tvářícího tak drsně.

Herci mohli být skutečně špičkoví. Problém je, že jejich role jsou tak povrchní a prázdné, že v nich není co hrát. Všichni tak mají od začátku do konce stejný výraz, což irituje obzvlášť u Shii LaBeoufa, jehož psí oči a klepající se brada si říkají o opravdové gangsterovské zacházení. Asi ještě víc leze prvoplánovost na nervy u Guye Pearce, jehož primitivní záporák by byl k smíchu i v akčňáku osmdesátých let. "Chrochtání" Toma Hardyho radši nechci rozebírat. V podstatě film zachraňuje, i když je stejně prázdné a prvoplánové jako zbytek.
Pokud platí, že Nick Cave je především muzikant, dává smysl, že jeho hudba hraje opravdu pořád a vypadá to, že si celou tuhle knižní adaptaci vymyslel pouze jako klip pro své album. To by se pak dalo začít chápat mnoho z pro mě jinak nevysvětlitelných věcí.

Opravdu jsem se na Lawless docela vrhnul, co? Nemůžu se ale zbavit až pocitu ohrožení z kladného přijetí takovéhoto filmu (i když spíš u nás než v zahraničí), protože podobně zmršená podívaná tohoto ražení může případně napáchat dost škody. Je to v podstatě vrchol dnešní neschopnosti posunout se dál a neustálého hledání kvality v opakování oblíbených vzorců z minulosti. I ti starosvětští Expendables se ale snaží osmdesátkovou akci ošetřit aktuálními kamerovými fígly, Hillcoat a Cave nedělají vůbec nic.
Abych jen nenadával a vysvětlil tak průměrné hodnocení, které přece jenom naznačuje, že obří průšvih se nekoná, dodám, že Lawless vlastně nejsou nudní. Děj žene docela uspokojivě kupředu a hlasitá hudba vám nedovolí přestat mu věnovat pozornost. Přesto mě nenapadá žádný důvod, proč film vidět. Krom zručně natočených obrázků v něm totiž není vůbec nic.

PS: Titulky už dnes může očividně dělat úplně každý. I někdo, kdo ve filmu odehrávajícím se v třicátých letech přeloží "great war" jako "druhá světová válka".