RECENZE FILMU

Pokud snad nějakou náhodou čtete zdejší recenze častěji, víte, že retro comebackům zrovna neholduji. Jenže Arnold Schwarzenegger je maličko jiná liga. Nikdy se nesnažil hrát, nikdy to totiž neuměl. Nikdy se nesnažil pořádně mluvit, protože věděl, že by to byl boj bez šance na vítězství. Raději byl vždy sám sebou a lidé ho milovali, milují a otázka je, jestli má šanci, že ho budou milovat ještě někdy znovu, tentokrát za jeho nové projekty, kterých nechystá málo.

Arnold se v The Last Stand nepokouší znovu prodávat osmdesátá léta, snaží se prodávat sám sebe. Což se sice částečně překrývá s "rodáváním ejtýs", úplně totožné to ale není. Primárně to s sebou nese, že vždy, když na plátně není, máme pocit, jako bychom se dívali do prázdné vitríny.
Naštěstí je vše uzpůsobeno tomu, aby zde byl co nejvíc. Hraje postaršího šerifa, bývalého elitního bad-asse, který v pohraničním zapadákově čeká na důchod a jen doufá, že už se nebude muset nikdy proměnit ve vražedný nástroj spravedlnosti. Co čert nechtěl...
...zrovna jeho město si vybal provokativně mladý drogový superdealer, snažící se ve svém superautě schopném jet 350 kilometrů v hodině uprchnout do Mexika. Netřeba dodávat, že si vybral špatné město a špatného šerifa. Takového, co neváhá střílet, mlátit, škrtit, kopat, kousat a mračit se! Hlavně mračit!

Last Stand má několik špičkových hlášek a zábavných momentek, vždy vystavěných na bizarnosti postavy, kterou Arnold ztvárňuje. Naprosto vše, co tu představuje, je nadvakrát vysmáto, ale zároveň natřikrát potvrzeno. Pro někoho bude těžké se do tak nevyrovnané stylizace srandovního drsňáka vžít, ale lidi, neblbněte, tenhle film není od toho, abyste se vžívali do situací a postav, ale abyste se jim zasmáli a odešli s pocitem, že vy máte spolu s filmaři všechno na háku a všemu, co bylo "tenkrát ve středověku" bráno za tak cool, se dnes můžeme jen podivovat. I když zároveň se zachováním jisté úcty, nebo spíš okouzlení onou krásně ošklivou dobou.
The Last Stand představuje vůbec nejpřiznanější "freakshow" ze všech retro pokusů posledních let. Snad jen A-Team víc stavěl na odiv, že srovnatelné snímky koukáme především proto, abychom se bavili špatným vkusem minulé generace a abychom se po několikáté ujistili, že ta naše ho má lepší. Starší diváci si zase oddechnou že zmoudřeli a posunuli se dál.

Jediná slabina, ovšem zcela zásadní a neomluvitelná, tkví v rutinní režii, která značnou část potenciálu sterilizuje. Bohužel nikoho nenapadlo vyhrabat McTiernana, protože v Hollywoodu se očividně zapomnělo, že zatím stále ještě žije.
Takže tu místo něj máme neduživého Ji-una Kima, kterému vůbec nedochází "metavýznam" scén a točí je prostě tak, jak jsou před něj předloženy. To velmi nemile překvapuje všechny, kteří očekávali, že oblíbenec Quentina Tarantina s pověstí všehoschopného šílence se bude projevovat jinak než klipaři typu Moore a Wiseman.
Kdyby Arnold pronášel ty samé hlásky tím samým způsobem, ale zabírán byl z většího úhlu, doprovázen hlasitějšími výbuchy a znatelnějšími cákanci krve, výsledek by byl diametrálně odlišný. Snad i zapamatování hodný.
Právě takový ale The Last Stand není. Možná docela baví, určitě nezačne vyloženě nudit, jenže mě nenapadá, proč na něj jít do kina za peníze, když si můžeme doma pustit nějakou nádherně špatnou dobovku. Pokud zkrátka existují filmy, v nichž Arnold hraje ruské vojáky v nejlepším věku, není potřeba těch, v nichž hraje americké šerify před důchodem.

Ale dobře, když už tu Last Stand máme a víme, že vydělá zoufale málo peněz, můžeme mu odpustit a užít si ho jako snesitelnou jednorázovku. Když najdete někde u popelnice pohozené lístky do kina, neváhejte a určitě zajděte. Je v podstatě zajímavé sledovat Schwarzeneggera po tolika letech "odpočinkového" guvernérování.
Ten člověk jistě nemůže být hloupý, na to toho dokázal v životě až příliš. Kolik sebereflexe a smyslu pro humor v něm musí být, že se neustále vrací ke stejným rolím a nedělá mu problém, že na jejich základě ho musí každý zákonitě považovat za idiota?
Rozhodně je podobné uvažování o Arnoldovi zajímavější než sledování jiných "hvězd" v The Last Stand, včetně Knoxvilla, který tu straší asi deset minut a jeho cpaní na plakáty tak musím považovat za pouhý reklamní tah.
Reklamní tah naštěstí není akce, které jistě mohlo být "víc", ale v rámci neoriginálního provedení nasytí. (Vlastně si ale nepamatuju akčňák, o němž by se neříkalo že by mohl mít víc akce.)
Takže se zase vracím k té režii. Nechápu, jak se stalo, že živelný Asiat natáčí rutinně jak nějaký americký noname klipař. Poučení pro příště: takovéhle filmy - bez potenciálu na "něco víc", přitom s šancí plně zaujmout - by slušely lidem jako Zack Snyder...