Film Last ride jsem ani tak moc nechtěl vidět kvůli žánru nebo námětu. V tomto případě jsem se chtěl nechat překvapit, protože ten plakát vypadá celkem zajímavě a nezavrženíhodně, ale hlavní důvod mého zájmu byl jedině herec Hugo Weaving. Z hlediska obsazení je to celkem předvídatelné, když zde hrají plnohodnotnou roli jen dva herci, ale Weaving mě poslední dobou začal velmi zajímat, a když jsem mohl vidět jeho další a navíc nový film, neotálel jsem. Jelikož se občas mrknu na pár scének z Lotra, mám Huga zafixovaného jako velmi specifického a realistického elfa Elronda nebo padoucha z Matrixu Smithse, ale to jsou bohužel jeho jediné dvě role, kde se mi vyloženě líbil. Jeho úspěch, zdá se, tkví jen v akčních či fantasy filmech, kde nejde o žádný čistě lidský příběh ze stoprocentní reality. Jeho role v Last ride se nemálo podobala výkonu z depresivního filmu Malá ryba, kde ztvárnil agresivního hrubiána. Když jde o drama, myslím, že jeho výkony jsou až příliš realistické a nevzpomínám si na roli, kde by byla jeho postava vyloženě v pohodě. Příběh Last ride popisuje příběh otce, který je na tom opět stejně. Bývalý trestanec je na útěku a dokonce s sebou vláčí i svého syna, jehož frustrovaný život si ani nechci představit. A Hugo se nezměnil ve svém hrubiánství ke každému, kdo mu přišel do cesty včetně svého syna a na to jsem se musel dívat neustále. Opravdu mi bylo trochu líto syna, jenž se musel dívat na svého otce, který mu dával fakt ukázkový příklad a jehož nálady všechny vyzněly na stejno. Děj je takový na střídačku. Na jedné straně je způsob otce jak si obstarat obživu a na druhé jak přichází se svým synem do konfliktů. Nesmím opomenout, že tato kombinace má velmi depresivní účinky, protože jich je skutečně mnoho a někdy to zachází do strašných extrémů, když se do situací vžijete. Sledujete průchod emocí, které dostávají neustále zabrat. Abych to shrnul, film se mi líbí z hlediska někdy až příliš kruté reality a nelíbí kvůli časté brutálnosti a jednotvárnosti děje. Líbil se mi i přesvědčivý chlapcův výkon a samozřejmě oceňuji i Weavinga.