GOLDIE FILM

Vánoce jsou za námi, většina tradičních pohádek, které se rok co rok vysílají na všech televizních stanicích a které takřka zlidověly a staly se symbolem tohoto ročního období, také, ale proč vánoční svátky poslat tak rychle šmahem pryč? V dějinách kinematografie se vyrojila i spousta filmů jiných žánrů, jež se postupným opakováním staly symbolem Vánoc. Z těch dávnějších bych určitě zmínila Život je krásný Franka Capry. Pokud zalovím v čerstvých vodách, musím uvést titul patřící mezi romantické komedie, a to britskou Lásku nebeskou. Tento film v roce svého uvedení (2003) zaznamenal úspěch možná nečekaný. Lidé bláznili, snímek si půjčovali a dívali se na něj stále dokola. Za těch osm let se toho moc nezměnilo. Snad jen, že Láska nebeská uzrála a v našich končinách zaujala místo vedle Popelky nebo Zlatovlásky. Pro mnoho diváků se snímek stal nepostradatelnou součástí Štědrého dne. Není se čemu divit. Láska nebeská namíchala koktejl z těch nejlepších surovin. Inspirovala se romantickými filmy, ale především vsadila na britský humor, skvělou dramaturgii a práci se scénářem.

Do Štědrého dne zbývá několik týdnů, chaos začíná. Nepanuje však pouze v současném deštivém Londýně, kam nás děj snímku zavede, ale především v životech všech zúčastněných. Děj? Jako byste před sebou rozsypali kousky puzzle a rozhodli jste se je poskládat. Přesně tenhle model Láska nebeská následuje. Film nemá hlavní postavu, ale má několik postav důležitých. Vlastně se nedá říct, že by nějaká dějová linka byla nadřazená té druhé, všechny jsou rovnocenné a stoprocentně fungují, ale katarze se nám dostane až na konci, když se příběhy protnou a spojí v logický celek. To před námi vyvstane poselství filmu, které nám může připadat mírně kýčovité, ale na druhou stranu ho vyvažují jiné náležitosti snímku, takže všichni cynici mohou jedině zarytě mlčet. V čase vánočním slova o tom, že láska je všude kolem nás, že existuje v různých podobách, jen se musíme pozorně rozhlédnout, nabývají ještě hlubších rozměrů. Srdce nejednoho diváka měkne. Film nás má v hrsti.

Střídání dějových linek samozřejmě není žádnou novinkou, v tomto ohledu Láska nebeská není příliš objevná. Co ale objevné je, je užití podobných postupů v romantickém filmu. Divák zvyklý na klasické hollywoodské slaďáky je zvyklý i na jakousi přímočarost a jisté stereotypy nejen v rámci děje. Láska nebeská jde na všechno jinak. Tím, že ukáže spoustu romantických příběhů, kde hraje láska prim, tu smutných, tu veselých či excentrických, se může myšlenka o tomto všudypřítomném citu naplno rozvinout. Láska mezi rodiči a dětmi, mezi milenci, mezi manžely, mezi přáteli, láska dětská. Dostanete, na co si jen vzpomenete. Diverzita postav a jejich osudů rozhodně není na škodu. Režisér totiž dokázal celý kolos ukočírovat tak, že se mu film nerozpadá pod rukama.

Čerstvě jmenovaný předseda britské vlády v podání Hugha Granta, starý mládenec a workoholik, se zamiluje, jen co vstoupí na 10 Downing Street. Vypadá to, že mladé, okaté a trochu oplácané podřízené její šéf také není lhostejný, ovšem přiznat vzájemnou náklonnost by znamenalo spoustu dalších komplikací. Jedná se přece jenom o veřejně známou osobu. Pak tu máme premiérovu sestru, ženu, která se obětovala pro manžela a rodinu a která už samozřejmě nevypadá na dvacet. Manžel se odmění po svém. Láká ho totiž přitažlivá sekretářka. Jeho další zaměstnankyně už dva roky, sedm měsíců, tři dny a třicet minut miluje svého kolegu. Spisovatel odjíždí zklamán na jih Francie, aby si zde vyléčil zlomené srdce a také napsal něco, co rozhodně není žádný Shakespeare. A co čert nechtěl, potká krásnou portugalskou dívku, která mu má pomoci v domácnosti. Pak tu máme vdovce, jenž našel zalíbení v Claudii Schiffer, ale jehož starostí je, jak pomoci jedenáctiletému nevlastnímu synovi, jenž tajně miluje svou spolužačku ze školy. Další rovinu filmu představuje milostný trojúhelník mezi dvěma nejlepšími kamarády a Juliet, která si jednoho z nich vzala, ale která později zjišťuje, že právě ten druhý asi bude zároveň ten pravý. Seznámíme se také s mladým prodavačem, který prohlašuje, že je bůh sexu, ale na špatném kontinentu, či s dvojicí, jež se pozná při velice zvláštní práci. V neposlední řadě se pozornost upírá ke stárnoucímu rockerovi, který pro sprosté slovo nebo šílený čin nejde daleko, ale který se současně zoufale snaží o comeback.

Vidno, že jedinců a příběhů je zde nepočítaně. Vyjmenovala jsem ty stěžejní, ale plejáda roztodivných postav tímto výčtem rozhodně není u konce. Na Lásce nebeské je nejlepší to, že všechny příběhy krásně kombinuje a střídá. Když to nejméně čekáte, objeví se před vámi nějaká zajímavá spojitost či návaznost, až všechno vyvrcholí přesně na Štědrý den ve velkolepém finále. Láska nebeská následuje všechny dobré tradice ostrovních, tedy britských, filmů. Se jménem tohoto snímku se nejčastěji spojují klasiky jako Čtyři svatby a jeden pohřeb nebo Notting Hill. Svým suchým humorem ale Láska nebeská předčí i nejednu komedii. O vtip se stará především postava Billa Nighyho, jeho peprné hlášky by se mohly tesat do kamene. Láska nebeská však ukáže také sofistikovanější vtipy. A navíc oplývá spoustou památných scén. Zmíním třeba tu, kde se nešťastně zamilovaný muž vyznává ze své lásky k čerstvě vdané Juliet, nebo tu, kdy britský premiér odmítne podlézat americkému prezidentovi. Tato scéna měla dokonce tak velký ohlas, že na ni reagoval samotný předseda tehdejší britské vlády Tony Blair. Abych nezapomněla (a že jsem na milion kouzelných scén určitě zapomněla), vydařil se i vtípek s Claudií Schiffer.

Láska nebeská představí tolik příběhů, že si z nich každý divák vybere ten svůj, který se nějak podobá jeho vlastnímu životu nebo který jej prostě a jenom zaujme. Emoce prýští ze všech koutů, a přece to není sladkobolné a patetické. Optimismus na každém rohu, tolik pozitiv, že se z toho nejednomu zatočí hlava. Jenže podobných snímků je potřeba. Zrovna u Lásky nebeské mi v mysli vyvstává památná hláška americké herečky Myrny Loy, která říkala, že život by se měl více podobat filmu. Nelze nesouhlasit. Tady navíc po celou dobu visí ve vzduchu cosi magického. Klišé a vkus se zdánlivě nikdy nemohou sloučit. Láska nebeská však dokazuje, že to tak úplně pravda není. Opravdu se nevidí moc filmů, které by byly natočeny s takovým citem pro věc. Zvláště dobrých romantických filmů je poskrovnu. Charaktery jsou propracované, lidské a uvěřitelné. A v neposlední řadě skvěle zahrané. Britská herecká esa rozehrávají svůj soukromý koncert, nikdo z nich si však nekrade film pro sebe. Možná akorát Bill Nighy se stal kultem v kultovním filmu.

V souvislosti s Láskou nebeskou asi nemá cenu bavit se o režii, kameře apod. (snad jen pro zajímavost: záběry ze začátku a konce filmu, které se odehrávají na letišti, jsou vlastně dokumentárními, neboť zobrazují skutečné lidi ve skutečných situacích), protože tyto složky nejsou tím nejdůležitějším. Největší zásluhu na úspěchu filmu má výše zmíněné. Ještě jednou je potřeba vyzdvihnout skvělou práci se scénářem a práci dramaturgickou, která pomáhá filmový scénář ještě více vykrystalizovat. Nechci odbíhat úplně bokem, ale přece jenom si postesknu. To je přesně to, co současným českým filmům chybí. Proč si někdo nevezme příklad třeba právě z Lásky nebeské? Ještě jsem se nezmínila o hudbě, která je v případě tohoto snímku dokonalost sama. Skvělé romantické a vánoční songy, některé v novém kabátku, se staly klasikou stejně jako celý film. Tak prostě come on and let it snow...