GOLDIE FILM

Hayao Miyazakiho si v Japonsku váží víc než všech robotů a mluvících toalet dohromady. To už něco znamená. A neméně si ho považuje zbytek světa. Hayao totiž patří mezi největší klasiky nejjaponštější kinematografie - anime. Fenomén, jehož znalost v Čechách před nějakými deseti lety začínala a končila u Pokémunů, se dnes těší velké oblibě, stejně tak Hayao Miyazaki přestal být neznámým pojmem. Princeznu Mononoke, jeden z jeho pozdnějších filmů, zná už asi každý. Troufám si ale tvrdit, že skončit jen jí by byla vyložená škoda.

Dnes se podíváme na Tenku no shiro Laputa s neoficiálním českým názvem Laputa: Město v oblacích. Tento teprve druhý Miyazakiho celovečerní snímek z poloviny osmdesátých let představuje jeden z jeho nejlepších kousků. Ano, Hayao nemá k dispozici stovky až tisíce odstínů barev jako dnes, to ale nádhernému příběhu ze světa tak pohádkového, že bratři Grimmové musejí blednout závistí, vůbec nic neubírá.
Fantazie vycházející z japonských tradic, zároveň ale naprosto nevídaná a dokonce trochu ochucená i ryze evropským Swiftovým románem Gulliverovy cesty, tvoří komplexní svět, jehož poznávání a objevování je radost, jež nemá mnoho konkurence. To, k čemu dnes James Cameron potřebuje sílu všech počítačů na západním pobřeží, si Hayao pracně odmaluje a odkreslí ručně, čímž dojde k prakticky shodnému výsledku. Tvorba plnohodnotné fauny sice není tak silná jako v Totorovi nebo Naušice, protože děj s hlavou v oblacích tuto "odbočku" nenabízí v plném rozsahu, údiv a úcta k přírodě jako takové a hlavně létání, které jsou Miyzakiho trademarky, zůstávají možná tím spíš.

Jsme opět vtaženi do úžasně čistého světa. Ne však čistého jeho sterilitou, ale jeho upřímnou krásou. Opět nám jsou představeni naivně čistí dětští hrdinové, kteří musejí bojovat za své přátelství (nebo dětsky platonickou lásku). Je skutečně nemožné, aby mohl podobný film vzniknout mimo Japonsko. Příběhy tak nádherně nezkalené evropským pohledem na "klišé" a "kýč" k zemi vycházejícího slunce patří stejně jako samurajské kodexy historických velkofilmů. A není možné nepodlehnout té ryzí atmosféře.
Ostatně sám příběh začíná doslova pohádkově. Mladíkovi jménem Pazu spadne během procházky krásná dívka přímo do náruče. Ukáže se, že ji pronásledují jak vzdušní piráti, tak i tajemní muži v oblecích. Zatímco piráti chtějí její kouzelný azurový kámen, který je může zavést za pokladem na mytickém létajícím ostrovu Laputa, muži v oblecích s bezcitným Muskou v čele plánují Laputu ovládnout a její skrytou silou získat i moc nad světem. Pazu se s Sheetou, z níž se vyklube laputská princezna, nakonec přidá na stranu pirátů, kteří vlastně nejsou zase tak zlí, jak zprvu vypadalo, aby společně porazili Musku, jenž chce narušit rovnováhu křehkého světa.

Příběh skutečně velmi odpovídá Miyazakiho stylu. Hayao opět tvoří a sleduje fantastické tvory i stroje, aby předal poselství o nutné harmonii mezi lidstvem a zbytkem světa. Přesto jde o víc než jen nějaké ekologické poselství. Hayao neodsuzuje techniku a člověka jako ty neskonale zlé, ostatně celý snímek propadá okouzlení všemožnými létajícími prostředky. Miyazakiho láska k letectví je ostatně známá a v jeho filmech vždy přítomná. Někdy dokonce jako hlavní motiv.
Spíš než k slepé pokoře vybízí režisér k úctě s rozmyslem. Hlavní hrdina Pazu vlastně pochází z těžařské kolonie, která přírodu využívá již po generace. Na rozdíl od Musky ale s uvědoměním - v oné proklamované harmonii. I díky tomuto rozumnému podání jindy otravný ekologický podtext nepřekáží. Greenpeace se sice u Hayaových animáků jistě tetelí blahem, k jejich jednorozměrným dogmatům mají ovšem Laputa i další daleko.

Nakonec musím zmínit vynikající anglický dabing z roku 2003. V japonských filmech bývá původní znění pro našince mnohdy jen těžko překousnutelné. Možná je to buranství, ale sám mám u anime podobný problém (hrané filmy mi paradoxně nevadí), proto se k anglickému dabingu vždy rád uchýlím. Ten je totiž na rozdíl od českého většiou kvalitní a pasující (pověst o Čechách jako dabingové velmoci vznikla srovnáváním s východním blokem, tudíž žádné terno). Hlasy skutečně působí zúčastněně, což je právě ten zásadní rozdíl oproti českým unuděným hercům, kteří si odskočili z divadla trochu přivydělat. Miyazakiho filmy mají k tomu všemu na anglické obsazení vždy velké štěstí. Zde například slyšíme Marka Hamilla (Luke Skywalker). Na dabing navíc dohlíží sám režisér, což je další důležitý prvek. Viděl jsem Laputu v obou verzích, anglickou jsem si užil o něco víc, i když samozřejmě tu plnou atmosféru japonského anime poskytne jen původní znění.

A že Laputa nám o japonském anime řekne hodně. Miyazakiho nestárnoucí klasika navíc mně osobně šmakuje mnohem lépe než matrixovské anime plné násilí a pseudofilosofie, kterým jsem nikdy nepropadl. Jednoduchá pohádkovost a nádherná čistota Miyazakiho světů ale nemůže nepohltit. A teprve druhý Hayaův celovečerák proto řadím mezi japonskou (a tím světovou) animovanou špičku.