Pokud vás zajímá,kde vzal Quentin Tarantino inspiraci pro svůj skvělý dvojdílný film Kill Bill,pak vám může být odpovědí kultovní japonský béčkový snímek Lady Snowblood.A budiž Quentinovi přičteno ke cti,jeho dílo originál rozhodně předčí.Což není dáno jenom tím,že je skvělým režisérem a vypravěčem,ale také i tím,že je Kill Bill film o třicet let mladší.Oba snímky totiž z velké části tvoří akční scény a pokrok šel v tomto ohledu hrozně moc dopředu.To co bylo v sedmdesátých letech posledním výstřelkem moderní technologie a lidé na to koukali s pokleslou čelistí,to dnes vzbudí maximálně pobavený úsměv.Nicméně v Lady Snowblood se najdou také perfektní akční scény,byť nejsou na moc dobré technologické úrovni,překvapí vás svou na tehdejší dobu nebývalou otevřeností.Takovým památným momentem je scéna,kdy rozzuřená hlavní hrdinka usekne dolní polovinu těla své obvěšené protivnice(!!) a místnost osprchuje proud krve.Už jenom kvůli tomu se vyplatí ten film vidět:-)V kontextu japonské kinematografie a vůbec celé kultury je nezvyklé,že film ukazuje silnou ženskou hrdinku,která k životu nepotřebuje muže a je zcela samostatná a soběstačná.Sympaticky to bourá mýtus,že v japonsku je jediným cílem ženy vdát se a pak se do konce života svému muži klanět.Lady Snowblood má rozhodně styl a šmrnc,ale chybí tu hloubka,nebo nějaký další myšlenkový rozměr,který by tenhle film povýšil do sfér,kde se právě pohybuje Kill Bill.Ovšem zase tu poprvé zazní skvělá píseň The Fower of Carnage v podání herečky hlavní role Meiko Kaji(která se svým výkonem a charismatem Umě Thurman přinejmenším vyrovná).