Počas celého filmu bolo znateľne cítiť, že nie je americký (pre mňa to je plus). Film s jasným posolstvom, veľmi pekným spôsobom natočený. Posledná scéna sa nápadito podobala scéne z Deer Hunter a výborne uzavrela celý film. Film prinúti človeka zamyslieť sa nad sebou a svojím spôsobom života a zároveň vôbec netlačí zbytočne na ľudské city - všetko ide plynule bez nejakých klišovitých fráz alebo záberov. Oplatí sa vidieť...

Od nezávislých dílek nikdy nic nečekám, protože už jsem moc „poznamenaný“ těmi „grandiozními“ velkofilmy z USA ať v pozitivním nebo negativním smyslu, a tak si nejsem jistý, nakolik dokážu ocenit povedený film vymykající se nastoleným řádům…. S radostí můžu prohlásit, že s Kurzem negativního myšlení jsem neměl sebemenší problém, jsem jim nadšený. Vybral skvělou problematiku, kterou krásně zpracoval. Osudy tělesně postižených je téma na dlouhé vyprávění a přitom je nám podáno v kraťoulinkých 95 minutách, kde je snad všechno. Každé scéna je v kontextu s těmi dalšími, tím pádem má důležitý význam. V žádném případě bych nic neměnil, protože ač je toto vzácný úkaz, všechno je tak, jak má být. Během stopáže se jde až na dřeň, jsou nám poodhaleny pocity postižených a tak má film neuvěřitelnou hloubku. Navíc je patrná mohutná podpora všech herců… každý odehrává svojí roli s náležitou důležitostí a dává do ní maximu svého umu. Vzniklá partička čítající asi 10 osob předvádí zkrátka hotový herecký vrchol. Jejich emoce jsou podány přímo brilantně, nejeden člověk by si zasloužil cenu. Vypichovat nějaká jména ani nemá smysl, stačí, když řeknu, že každý je na tom druhém závislí, vzájemné doplňování je na denním pořádku. A za další si Kurz cením pro jednu věc, neomezoval se pouze na drama… Už tato část je dovedena do značných výšek a navíc je ještě dění okořeněno humornými momenty. Vzniká pravá, nefalšovaná černá komedie. Použitý druh vtipu sem náramně sedí a díky určitým skvostům, jako červené šátky, což už kolega zmiňoval, se nelze než od srdce zasmát. Drama a vtip se proplétají vážně dobře a fungují spolu, proto se neomrzí ani jedno. A teď si navíc vezměte následující fakta: co třeba režisérský debut? Na prvotinu bezvadná práce, gratuluji. I země původu mě dost překvapila. Od Norů jsem neviděl zatím nic a tak mírný šok, samozřejmě ten nejpříjemnější. Na pole kinematografických velmocí se nám dere další konkurent :-). Souhrnem: Moje první zkušenost s art-filmem a zároveň i s norskou produkcí vůbec a hned taková bomba. V daném žánru za 90, obecně za 70, takže kompromis…

Kurz negativního myšlení mě velmi zajímal, co se týkalo jeho označení jako art-filmu. Když skončil tak dobře na festivalu v KV, nemohl zklamat, protože a taky nezklamal. Umělecké filmy mě s přibývajícím věkem začínají zajímat čím dál více a tento film nyní patří k těm dobrým. Ale představoval jsem si ho trochu jinak. Většina art-filmů je někdy až příliš klidná a scénář jde většinou hodně do hloubky. To tento film je spíš daleko více komediální, ale jelikož svou má svůj působivý styl, představuje v tomto odvětví pro mě velkou novinku, u které se může člověk i zasmát. Jakmile se film pustil, hned mi bylo jasné, že nepůjde o nic jednotvárného. Všechny postavy totiž nepředstavovaly obyčejné lidi, tudíž ani film nemohl být obyčejný. Téma pro tento film bylo velmi citlivé, konkrétně o vozíčkářích a handicapovaných, což mě vedlo k zamyšlení jako třeba u toho, že není dobré mít nad nimi příliš velký soucit, což vede k jejich komplesu méněcennosti. Ale vzhledem k tomu jsem čekal trochu rozvinutější příběh. Vím, že v takovýchto filmech nemá smysl klást příliš velké požadavky na děj, ale i tak je mi velmi líto, že se svým stylem se film nenatáhl o trochu více. Ať chci nebo ne, musím přiznat, že mě film rozhodně nenudil. Atmosféra je trochu ponurá vzhledem k situaci hlavních postav, ale zároveň dost rozjetá. A velmi oceňuji, že zápletka netkvěla v tom, že hlavní hrdina pomoc přijme a začne se sebou něco dělat, ale právě v pravém opaku. Tento zvrat navíc načala scéna, která mi okamžitě připomněla film Hanebný pancharti. V následujícím ději se to jenom hemžilo přívalem emocí, jen se musí přiznat, že se občas zašlo trochu do extrému, a to dokonce až k ruské ruletě. A asi jako každého mě rozesmály ty jejich červené šátky jako v Lovci jelenů… No jo, jenže hned po tom už zbývaly asi jenom čtyři minuty. To mě trochu zklamalo, protože závěr se nevytáhl s ničím přesvědčivým. Mě prostě nepřišla jako poučná ta poslední věta „Musíš myslet i trochu negativně“. Norové se ovšem vytáhli. Je zajímavé, že art-filmy přicházejí z dílen téměř výhradně severních evropských zemí… Jen tak dál.

Kunsten A tenke negativt

Jo tož to byla sranda a nemyslím to špatně. Chápu, že je to těžký a byly tam i chvíle do breku, ale myslím si, že je lepší se smát než-li brečet proč lítost? Tu nemá nikdo rád.

Kdyby nebylo kámošky, tak bych se o tomto pozoruhodném filmu ani nedozvěděla a musím říct, že bych o hodně přišla. Tento film potvrzuje, že i s malým rozpočtem, a i když se odehrává skoro jen v jedné místnosti, se dá natočit opravdu kvalitní snímek, na který člověk dlouho nezapomene díky jeho originalitě. Nejvíce oceňuju, že příběh nehrál přehnaně na city, ale že se snažil diváka pobavit a tohle hlavně zajímavými postavami. Zkrátka tahle bandička negativistů mě hodně pobavila:)

Opravdu vynikající film. Od začátku do konce jsem se smál a přestože kamarád je na tom stejně jako hlavní hrdina tak nemyslím si, že by to bylo nějak urážlivé. Dokonalý černý humor, bez toho aby někoho urazil...100%

Johnny Cash

Je to zajímavě realisticky pojaté romantické drama o vztahu vozíčkářů a jejich partnerů. Film je plný psychologických myšlenek, ale jsou vyvážené i dostatkem humoru.

Pro severskou kinematografii obecně moc smysl nemám,ale musím uznat,že tohle se skutečně povedlo.Film si dělá legraci z věcí tak závažných,jako je invalidita,ale dělá to s takovým citem,že nikdy nepřekročí pomyslnou hranici nevhodnosti a trapnosti.U některých scén jsem brečela smíchy,jiné mě zase dojmuly,přičemž tyto dva přístupy se spolu nijak netloukly.Herci hráli přesvědčivě a to naprosto bez výjimky.Celým filmem se táhly písničky Johnnyho Cashe,což mi k danému tématu a k vykreslení hlavní postavy skutečně sedělo.Výborně

Kunsten aa tenke negativt

Pro mě v sobě každý norský film obsahuje jazykové kouzlo, ale u tohohle filmu se bavilo celé kino. Aniž by se jednalo o bezduché vtípky, film boří jakékoliv zažité stereotypy, které jste si kdy spojovali s mezilidskými vztahy a vozíčkáři či podobně postiženými lidmi. Film je zdařile herecky obsazen, skvělou práci odvedl scénárista a vévodí mu báječná melodická rocková hudba, která skvěle dokresluje atmosféru. Jediné, co by se dalo vytknout, je délka (sotva hodinka a půl). I přesto však snímek zvládá jít do hloubky a mocně zapůsobit. Výborné titulky dodala renomovaná překladatelka Jarka Vrbová.

At si rika kdo chce co chce, Kurz negativniho mysleni byl nejlepsim filmem na karlovarskem festivalu. Ted prijde provarene klise - jeste se mi u filmu nestalo, aby me rozesmal tak, ze jsem dostavala zachvaty smichu, a zaroven aby obsahoval sceny, ktere me dokazaly rozplakat. Skveli herci - Geirr se svym charismatem nema chybu, skvela hudba - to vite, ja si potrpim na Johnnyho Cashe, skvely vrchol snimku, ke kteremu spely vsechny ty vtipne udalosti (a tyto humorne peripetie byly provedeny naprosto bravurne!!!) a konecne jednotlive charaktery postav, ktera kazda byla necim smesna, jina nez ostatni, vice ci mene uboha, a preci jste je vsechny museli mit pro neco radi. Je to nezapomenutelny film, v hlave se mi porad opakuji nektere sceny (uzasny Geirrovo knockout, nebo kdyz Asbje sesel schody, i kdyz mel byt vlastne invalida - to byl vylozene kaskadersky kousek a muj smich pak zanikal za nadseneho revu ostatnich divaku v kine nekolik minut). Je to trpky film, ale zatracene vtipny. Ja uz vazne netusim, co by clovek mohl chtit lepsiho. Sto procent! Sto procent!!!!