RECENZE FILMU

Vzpomínáte vůbec ještě na dobu Bambi, Lvího krále či Medvídka Pů? Ročníkům pod devadesátý rok jistě tyto filmy něco říkají, ale možná už stejně neví o co jde. V době, kdy si animátoři jednotlivých studií vyhlásili válku o nejrealističtější animák, je klasická ruční práce dávnou minulostí. Rozpohybovat obrázky už není umění, nýbrž technická záležitost, týkající se především jedniček a nul. DreamWorks přijdou s kapkou vody, která je od skutečné k nerozeznání, Pixarovci reagují mimikou postav, nemajíc si s živým organismem co vyčítat. Zacyklením této zpětné vazby jednou onen perfekcionalismus o práci přece jen herce z masa a kostí nejspíš připraví (stroje nestávkují a příval animátorů bude i nadále narůstat po exponenciální křivce), ale zpět do přítomnosti.

V souboji o nadvládu animovaného výsluní povětšinou kontrolovalo pozici jedničky studio Pixar. DreamWorks na steč táhl útokem především zelený zlobr Shrek. Kromě něj to ale taková sláva, jako u konkurence, většinou nikdy nebyla. Madagaskar a především Za plotem byly sice hodně fajn, ale na Auta nebo Ratatouille prostě neměly. Teď ale DreamWorks udeřili v sezoně jako první a animák za 120 milionů hned při otvíracím víkendu utržil v USA do kasičky polovinu investované částky, navíc je vyprovázen kladnými ohlasy. Ano, Pixarovci budou kontrolovat těžkotonážním nášupem Vall-I, který má hodně „masážní trailerovou“ kampaň, ale to už budou mít ve „shrekoidním“ studiu své doma a co je doma, to se počítá. Konečně tu máme léto, kdy není animovaný král jasný dopředu. Na výsledek se musí počkat až do premiéry Vall-I.

Jak už jsem zmínil, do Kung fu pandy nasypali u Dreamworks neuvěřitelných 120 milionů, obvolali pár slavných jmen kvůli plakátům a jelo se. Příběh hodně připomíná většinu filmů z rané tvorby Jackie Chana, či šaolinských filmů z americké produkce (nemusejí být ani tak šaolinské, takový van Damme by jako příklad posloužil stejně dobře). Dobrosrdečný pandí loser Po sní o jediném, být kung fu mistrem a patřit k týmu bojovníků, čítající pět různých stylů boje. Nelimituje ho pouze tělesná hmotnost, ale také otec, který by rád Poa viděl jako svého nástupce v krámku s nudlemi. Když ale velký mistr Oogway vyhlásí „konkurz“ na místo dračího bojovníka, který jediný může údolí ochránit před podlým mistrem kung fu Tai Lungem, Po nemůže v žádném případě chybět. A světe div se, prst velkého mistra ukáže kam jinam, než na kyprého medvídka. Ostrouhá tak nejen favorizovaná Tigřice, ale celý tým, trénovaný mistrem Shifu. Po, netušíc o jak velkou věc vlastně běží, je svou kung fu budoucností nadšený, méně už celá velká pětka v čele s mistrem Shifu. Ten se rozhodne pandy zbavit jak nejrychleji je to možné. Přes počáteční neporozumění začne Po tvrdě rénovat a... Dál už to vlastně znáte sami. Dokonce i Rocky, ten slavný filmový boxer jel na stejných vlnách. Looser – trenink – velké vítězství. Nabalte na to trochu mytologie, příběhové omáčky, hlavní hrdiny změňte ve zvířata a máte animák jak vyšitý.

Kung fu panda pokračuje napůl ve vyjetých kolejích Shreka, animovaný film pro dospělé a napůl jde svou vlastní cestou. Zatímco první dva Shrekové se braly za čistou komediální parafrázi, častokrát přímo parodii, Panda by mohl být regulérní akčně-dobrodružný snímek. Diváky jsou hlavně děti, takže to samozřejmě scénáristé museli odlehčit. Tomu skvěle sekunduje Jack Black, který svůj hlas propůjčil pandě a evidentně se při své práci dobře bavil (nemám tušení, jak mocná zbraň bude český dabing). Některé bonmoty právě Black svým projevem značně umocňuje, naopak občas kino propukne ve smích, aniž by musel otevřít pusu. Humorné okamžiky jsou tu celkově rozvrženy velmi dobře a dokáží skvěle podrýt situaci i ve chvíli, kdy se začíná brnkat na vážnější strunu a nejmenší děti by mohli ronit slzy (konkrétní situací nechci spoilerovat).

Skvělému dabérskému výkonu Blacka se dokázali velmi dobře vyrovnat nonšalantním projevem Dustin Hoffman a sýpavý Ian McShane. Naopak příval zbylých hvězd do dalších rolí se mi jeví jako příliš okázalý trik, jak hnát lidi do kin pomocí plakátů. Jackie Chan má maximálně tři repliky, Angelina Jolie je úplně zbytečná a Rogen je na tom podobně. V tomto ohledu se mi Vall - I jeví daleko sympatičtěji. Klasicky výborná, tentokrát bez připomínek, je samozřejmě animace. Animátoři pod vedením Marka Osborna a debutujícího Johna Stevensona se posledních pár let jednoznačně neflákali a stvořili nejroztomilejší pandu na světě a mistra Yodu, který nevypadá jako „nudle z nosu“. Zatímco Po a mistr Shifu boudou dětská očka rozjařovat do velikosti a kulatosti pomerančů, temný hrdina příběhu Tai Lung nejeden úsměv zachmuří. Někde mezi touto kombinací je nevýrazná Tigřice a opět jedno rýpnutí do Angeliny, ačkoli by to tentokrát mělo jít na vrub tvůrcům :-)

Kung fu pandu nelze nedoporučit. Krátký, svižný, chytrý a vtipný film, který pobaví jak rodinu, zamilovaný pár, tak i jednotlivce. Navíc má krásnou a čistou myšlenku, říkající, že vy samotní musíte uvěřit tomu, jak jste jedineční - pak teprve je to skutečně pravda. Kde jinde, než v animovaném filmu, by tohle poselství nebylo vykonstruované a mělo někoho ovlivnit. Dokonce i souboje, ve kterých není hlavním hrdinou žádný z asijských ekvilibristů, vypadají nečekaně dobře a příběhu ještě skvěle kryje záda příjemný hudební podklad. Silná kombinace, která udělá radost snad všem.