(Paní Jechová si prohlíží půdu.)
Paní Jechová: To je ale pěkná půdička. Ta se vám povedla. Tady se mi to bude věšet.

Kadlec: Dáme si skleničku?
Vladimír Knotek: Vám nestačí jedno rozbitý okno?

(Knotek je s paní Jechovou ve sklepě.)
Vladimír Knotek: (pro sebe) Klabouch! A jí se musí líbit zrovna jeho sklep!

(Knotek vede paní Jechovou do sklepa.)
Vladimír Knotek: (pro sebe) Hmm. Tady se ti to nebude líbit. Bude ti to připadat daleko...
paní Jechová: To je dálka, pane Knotek.
Vladimír Knotek: (pro sebe) A hloubka, co?
paní Jechová: A hloubka!

houslista: Dámo, vraťte mi ty housle!

paní v domě: Co tady blázníte, člověče? Nevíte, že je noc?
Vladimír Knotek: Stěhujete se. Bez rozmýšlení. Stěhujete se? Tak? Nestěhujete. (Ve dveřích se místo paní objeví chlap.) Stěhuje... stěhuješ se? Nestěhuješ. Tak spi dál. Neruš!

Klabouch: Kolik máš hodin?
Vladimír Knotek: Osm, pane Klabouch.
Klabouch: A už jsi dostal v osm přes držku?

(Severín ukáže Knotkovi airbag.)
ing. Severín: A pro tyhle věci já nutně potřebuju dílnu. Tady to dělám na dvoře. Jinak bych se nestěhoval.
Vladimír Knotek: (vnitřní monolog) Je neuvěřitelné, kolik duševně vyšinutých lidí pobíhá bez dozoru na světě.

babička Knotková: Tak co, jak jste dopadli?
Věra Knotková: Výborně.
Vladimír Knotek: Mizerně.