Lestat de Lioncourt: Dobrý večer. Omlouvám se za zpoždění, ale chytal jsem si svoji snídani.

Lestat de Lioncort: Na každého upíra přijde jednou pocit, že věčnost momentálně není k vydržení. Žít ve stínu a krmit se ve tmě sám a sám se zvrtne v samotářské... a prázdné přežívání. Nesmrtelnost se zdá jako dobrý nápad, dokud si neuvědomíte, že jí strávíte v osamění. A tak jsem šel spát s nadějí, že míjející staletí mě nebudou rušit, a že to bude trochu jako smrt. Ale jak jsem tam ležel svět se už nezdál být stejný. Zdál se být jiný... lepší.

Lestat de Lioncourt: Bylo lákavé probudit se znovu ve chvíli, kdy se rodili noví a milovaní bozi. Dnem ani nocí, nikdy nebyli sami. A já se měl stát jedním z nich.

Lestat de Lioncourt: Můj učitel mi uštědřil těžkou lekci, že nakonec zůstaneme sami. Není nic než chladná a temná pustina věčnosti.

Jesse Reevesová: Baf!
Lestat de Lioncourt: Taky baf!

Lestat de Lioncourt: Upíři staré účty nevyrovnávají. Nosíme je v sobě!