Artuš: Chtěl jsem vidět tvou tvář, abych tě pak na bojišti poznal. A ty by sis měl zapamatovat moji tvář, Sase. Protože až ji spatříš příště, bude ona to poslední, co ještě uvidíš.
(Odjede.)
Cerdic: Konečně muž, kterého stojí za to zabít.

(Lancelot najde Artuše při motlitbě.)
Lancelot: Proč mluvíš s Bohem a ne se mnou?

(Vanora liskne Borsovi.)
Vanora: Kde jsi byl? Čekala jsem na tebe!
Bors: Ah, ty moje kytičko, taková vášeň...
(Začnou se líbat.)

Artuš: Řím je velkolepé město. Upravené, civilizované, vyspělé...
Lancelot: Půda pro nafoukance.
Artuš: Na tom posvátném místě se sešli ti nejlepší z nejlepších, aby přinesli lidstvu mír a svobodu.
Lancelot: A co ženský?

Bors: (na dítě) Teď už si tvou matku budu muset vzít.
Vanora: Kdo říkal, že tě chci?

Lancelot: Nemáš strach? Je tam spousta osamělých mužů.
Guinevera: Neboj se. Nedopustím, aby tě znásilnili.

Bors: Kolik jsi jich zabil?
Tristan: Čtyři.
Bors: To ti ten den hezky začíná.

Guinevera: Kolik Britů jsi zabil?
Artuš: Tolik, kolik se jich pokoušelo zabít mě. Všichni chceme přežít.
Guinevera: Zvířata přežívají! My chceme žít svobodní, ve své vlastní zemi.

Lancelot: Když nás Sasové objeví, bude boj.
Artuš: Tak si svůj hněv schovej pro ně.

Marius Honorius: Řím sem pošle armádu.
Artuš: Už poslal. Nás.

Artuš: Když vás a syna nepřivedu, mí muži odsud nebudou smět odjet. Takže půjdete, i kdybych vás měl svázat a odtáhnout k valu sám... Můj pane.

(Lancelot zabije nějakého kněze.)
jiný kněz: Byl to muž od Boha.
Lancelot: Od mého boha ne.

kněz: Vy jste z Říma?
Bors: Z pekla.

Bors: Mám ty malý parchanty rád. Něco pro mě znamenají. Zvlášť trojka! To je dobrý bojovník!
Lancelot: To proto, že je můj.
Bors: Jdu se vychcat.

Lancelot: Borsi, vezmeš si Vanoru a ty svoje parchanty s sebou domů?
Bors: Chtěl jsem se tomu rozhodování vyhnout a nechat se radši zabít.
(Všichni se smějí.)
Bors: Dagonete, ona se chce vdávat a dát těm dětem jména.
Tristan: Ty ženský! Vždyť ty děti už jména mají, ne?
Bors: Jenom Gilly. Bylo s tím moc práce, tak jsme si ty ostatní jen očíslovali.
Lancelot: To je zajímavý. Já myslel, že neumí počítat.
(Začnou se smát.)

Gawain: Nemůžu se dočkat, až z tohohle ostrova odejdu. Když neprší, sněží. Když nesněží, je mlha.
Lancelot: A to je léto.
Bors: Déšť je dobrý. Smyje tu krev.
Dagonet: Se smradem si neporadí.

Dagonet: Borsi. Jdeš?
Bors: Samozřejmě že jdu! Nemůžeš přece jít sám! Ještě by tě zabili. Já jen říkám, co si myslím. (k sobě) Vanora mě zabije.

Bors: Každý z rytířů tady pro tebe nasazoval život. Pro tebe. A ty místo svobody chceš další krev? Naši krev? Vážíš si krve Římánů víc než té naší?
Artuš: Máme své rozkazy. Vyrazíme za rozednění. Až se vrátíme, bude tu na vás čekat svoboda. Svoboda a čest.
Bors: Já jsem svobodný člověk! Sám si zvolím svůj osud!
Tristan: Všichni jednou umřeme. Jestli se bojíš smrti z rukou Sasů, zůstaň doma.
Galahad: Když chceš tak moc umřít, můžeš umřít hned!
Dagonet: Římani porušili své slovo. Máme Artušovo slovo. To mi stačí.

(Bors se dívá, jak Lancelot flirtuje s jeho ženou. Pak se podívá na svoje dítě.)
Bors: Vůbec se mu nepodobáš. Jsi Bors.

Lancelot: Co buděš dělat v Římě, Artuši?
Artuš: Děkovat Bohu, že jsem tu přežil.
Lancelot: Ty a ten tvůj Bůh.

Bors: Co máš v plánu ty, Lancelote?
Lancelot: Jestli bude Gawainova žena tak krásná, jak říká, pobudu u něj doma. Jeho ženu moje přítomnost potěší.
Gawain: A co budu dělat já?
Lancelot: Říkat si, jaké máš štěstí, že se tvoje děti podobají mně.
Gawain: A to předtím nebo potom, co tě praštím sekerou?

Gawain: Až budu doma, najdu si krásnou sarmatskou ženu a vezmu si ji.
Bors: Krásnou sarmatskou ženu? Proč asi myslíš, že jsme odtamtud odešli?

Gawain: Uvažoval jsem, jaké to bude, po tom všem se vrátit domů. Co budu dělat? Galahad je na tom jinak. Já jsem tenhle život vedl déle než ten předešlý. Moc se na domov nerozpomínám.
Bors: Je tam zima. A všichni, koho znám, jsou mrtví. Navíc mám asi tucet dětí.
Gawain: Jedenáct.

Galahad: Nezabíjím pro potěšení, jako někteří.
Tristan: Tak to někdy zkus. Třeba tomu přijdeš na chuť.

Gawain: Galahade, znáš přece Římany. Bez obřadu se ani nepodrbou na zadku.

Bors: Když teď budeme svobodní, opiju se tak, že nebudu ani chcát rovně.
Gawain: To děláš každý večer.
Bors: Nikdy jsem nedokázal chcát rovně. Těžko se to ovládá, mám tam toho moc... Tam dole. V tom je ta potíž. To je fakt potíž. Mám ho jako...
ostatní: dětskou ruku, co drží jablko.
(Všichni se začnou smát.)

Gawain: (na mnicha) Nech si ty motlitby. Tady ten tvůj bůh nebydlí.