RECENZE FILMU

Kdo by řekl, že to mají seriálové hvězdičky v současném Hollywoodu obtížné. Nemyslím zrovna to, že by neměly co do huby nebo si nemohly dovolit sytit Ferrari v garáži dvacetipokojového domu s třemi tenisovými kurty. Jejich problémy nastávají ve chvíli, kdy jim dojde, že mají filmové ambice. Kdejaký režisér si z nich ve filmech nepřímo utahuje a s otevřenou náručí je vítají většinou jen zabijáci dobrého vkusu – tvůrci parodií. Zkuste si jednou zahrát ve filmu, jehož název začíná slovem „děsnej.“ Z toho se taky nemusíte vzpamatovat. A v nejhorším případě už je váš podpis na smlouvě k dalšímu „děsnýmu“ fláku. Nepoměrně světlejší budoucnost se však otvírá před hvězdičkou amerického sitcomu How I met your mother, Jasonem Segelem. Tenhle urostlý sympaťák si spolu se seriálem získal silnou fandovskou základnu, přesto jeho nejsilnější trumf ještě necinkl o roh stolu. Jeho tajnou zbraní je velmi dobré přátelství s Juddem Apatowem, režisérem a producentem donedávna nejstabilněji výdělečných pozlátek.

Pod rukama tohoto vlivného byznysmena si jméno stihl udělat například Seth Rogen, který se Segelem vystupoval v teenagerovském seriálu Machři a šprti. Právě Segel by mohl do budoucna plnit vakuum mezi komiky-magory Carrey/Ferrell a mladou sortou Hill/Rogen. Stačí jediné, komerční hit. A právě Kopačky měly být Segelovou vstupenkou do áčkové ligy. Mladá naděje dostala do ruky karty vskutku trumfové. Solidní rozpočet, osvědčené přihrávače a vizitku s Apatowovým jménem, která dosud fungovala jako mucholapka na diváky a lopata na zlaťáky. Segel je navíc tvůrce scénáře a kdo jiný zná lépe vaše možnosti než opět vy sám.

Asi nemá moc cenu chodit kolem horké kaše. Kopačky se povedly tak napůl. Samotný příběh by se na papíře mohl zdát jako klišé nejtěžšího kalibru. A ono vlastně taky je. Peter je hudebník a randí se seriálovou hvězdičkou Sarah Marshallovou. Jak asi správně čekáte, dostane kopačky a život se mu zhroutí pod rukama. A co naplat, ani když mu postelí projde pár známostí na jednu noc, nedokáže vyhnat Sarah z hlavy. Co lepšího by k ucelení myšlenek pomohlo lépe než prázdniny. Peter vybere slunečnou Havaj nabízející lahodné a opojné alkoholové drinky, mulatky lepých tvarů a nádherné pláže provoněné svěžím vánkem. Realita však může občas způsobit pěkný bolehlav. Havaj totiž jako cílovou destinaci k odpočinku zvolila i Sarah se svým novým milencem. Když napíšu, že se do hry zaplete ještě půvabná recepční, asi většině docvaknou kolečka...

Pokud se něco nevyplatí hledat, je to rozhodně moment překvapení. V této souvislosti je koncept až příliš přísně dodržený. Segel se však snažil vynahrazovat přímočarost romantických filmů, jak jen to bylo možné. Zvolený styl humoru trochu vybočuje z klasických kolejí spojujících Apatowovy filmy, ale o vyloženě „slušnou“ (myšleno ve smyslu hrubé mluvy...) zábavu se rozhodně nejedná. Některé momenty navíc nejsou nepodobné ležérně rošťáckému humoru v How I met your mother, kde Segel pochytil kde co (dva tři vtipy se mi zdály komplet okopírované, ale i tak fungující). Bohužel těch vyloženě vtipných chvilek je v Kopačkách jako šafránu a jsou roztahané v netříděných intervalech. Většina dialogů má příjemný náběh na smeč, ale chybí jim vypointovanost, která podobné typy filmů vyváží do pater vyšší komediální společnosti.

V bezbřehých, scenáristicky nedopilovaných situacích, si hubu vymáchala i většina hereckého kolektivu. Myslet si, že se lidé začnou smát pokaždé, když se na scéně objeví Jonah Hill, jen protože je to ten obtloustlý sympaťák s prořízlou pusou ze Superbad, bylo trochu naivní. Hill většinou jen nesmyslně tlachá a snaží se nevypadat jako mimoň, což se překvapivě nedaří. Podobně je na tom Paul Rudd, který působí až příliš nuceným dojmem a se svým netvárným filmovým charakterem neměl co hrát. Jako pilíře tak příběh nad vodou drží pouze nádherná Mila Kunis, která moc hrát nemusí, spíš ji stačí tvářit se sexy, a hlavně Segel, který je dobrý komediant a nebojí se zajít do extrému. Navíc jeho trhání prsními svaly by mu záviděl i Bolo Yeung v nejlepší formě. Populární Marshmallow ve většině dialogových scénách nedává šanci nikomu jinému a krade je pro sebe, kňourá, brečí a dokonce se obnaží. Tomu se říká nebát se jít až za hranice. Přesto to funguje a Segel je nejsvětlejším bodem v celé téhle taškařici. Kristen Bell, druhá seriálová hvězdička, je na druhou stranu až na jednu scénu hodně nevýrazná a neustále se jen tváří naštvaně nebo nepřítomně.

Jediné, co se v tohle filmu opravdu povedlo, je parafrázování všech CSI, Sběratelů kostí a podobných kriminálních seriálů. Navíc se k tomuto parodickému obrazu současné top seriálové tvorby upsali Jason Bateman a Willy Baldwin (konečně byl zas v nějakém filmu, i když v pidiroličce, snesitelný). To je ovšem s rozkošnou Milou Kunis, velmi dobrým Segelem a přenádhernými filmovými lokacemi trochu málo. Navíc u těch lokací bych byl trochu kritičtější, neboť se mi zdálo, že se děj odehrává na příliš málo místech. Hotelové apartmá, recepce, restaurace a zase pokoj. Pláže a palmy v zorném poli zalité slunečními paprsky štípajícími do očí jsou tu vidět trestuhodně málo. Jsem snad sám, kdo nechce obdivovat celou dobu předsálí, třebaže vyfintěné, když o pár kroků dál je úžasný hlavní sál?

Stoller ve své režijní prvotině, stejně jako Segel ve scenáristické, naznačili, že potenciál pro tvorbu kvalitních komedií mají. Teď už je jen potřeba tenhle talent rozvíjet správným směrem. Komiků jako je Rogen a Rudd tu přece jen moc není. Kopačky nejsou zlatým pozlátkem ani tou nedoceněnou třídou, která se stane kultem. Jsou prostě jen slibným rozjezdem slibných mladých lidí.

P.S. Branscomba x-let-jsem-mlátil-v-odpadlíkovi-lidi-hlavou Richmonda mohli využít podstatně lépe. Třeba nějaké to cameo, a ne třicetisekundová role o ničem.