Musí být už určitě těžké hledat pro filmy vystihující názvy po těch tisících filmů, ať áčkových nebo béčkových, zkrátka nad názvem Konec hry, i když jde o doslovný překlad, se dumalo asi hodně dlouho, protože je velmi nekonkrétní. Motiv ke shlédnutí filmu nebyl ten, že by mi scházelo nějaký krimi film, nýbrž vidět Cubu Goodinga v jiném žánru než je komedie, mohlo být velmi zajímavé a hodnocení jež se zúčastnilo jen pár lidí mě nemohlo odradit. Nicméně, Gooding se do této role zkrátka nehodí. Jeho místo je v komediích, které nejsou vždy lidem na očích, a když se rozhodl účastnit se serióznějšího filmu, který také není zrovna lidem na očích, neudělal přímo chybu, ale jeho reputaci to zkrátka nezlepšilo. Jako bodyguard se neosvědčil, to Dennis Quaid v Úhlu pohledu ano, ale co je na tom všem zkrátka nejdůležitější, je příběh, nápad chcete-li. Krimi je to jako dělané, ale je úplně bez duše. Posloupnost je neuvěřitelně přímočará, protože ač jde o krimi, které takové většinou nebývá, každý, kdo se jen trochu jinak tvářil, se dal jako spolupachatel předvídat a ani u jednoho jsem se nezmýlil. Po incidentu, ke kterému došlo na prezidenta, velmi originální, by se standartně mělo začít vyšetřování, ale vše má velmi nízkou laťku. Novinářka, co to má jako být? Si prostě sama rozjede vyšetřování, zdá se, že je to úchylná kariéristka, které i přes to je úplně jedno, jestli jí za to vyhodí, protože chce za každou cenu zjistit pravdu. Pak k ní přileze náš mužský hrdina a bez mrknutí oka řekne: „Dobře, já do toho teda jdu.“. Promiňte, ale nic horšího si tvůrci nemohli vymyslet. Celé rozuzlení přijde příliš náhle. Je sice nepředvídatelné, ale ubohé. Tak to občas bývá, všichni si myslí něco úplně odlišného a pak vyjde najevo pravda, která vůbec nestála za to vyšetřovat. Film je pro mě zklamáním, ale jsem aspoň rád, že jsem tu neviděl příliš mnoho akčních scén, a že mi to všechno rychle uteklo.