RECENZE FILMU

Žánr romantické komedie se v dnešní době nachází prakticky ve stejné pozici jako žánr hororový. Zdá se, že veškeré originální náměty byly již použity a dnes se už pouze vše jen různě obměňuje. To by vlastně ani příliš nevadilo, kdyby filmaři čas od času přišli s alespoň nějakou tvůrčí invencí. Bohužel ani toho jsme se od nich v minulých letech příliš nedočkali, a tak nám nezbývalo nic jiného, než se stále dokola vracet k osvědčeným klasikám typu hollywoodské Pretty woman nebo typicky britské Lásky nebeské. Nyní se ale o slovo hlásí francouzská kinematografie, která nám dokazuje, že tento na první pohled vyčpělý žánr má stále co nabídnout.

V (K)lamači srdcí se k nám řítí nadmíru sympatický Alex, který se spolu se svou sestrou a švagrem věnuje podnikání. Ovšem ne jen tak ledajakému. Vlastní rodinnou firmu, která vaší kamarádce, sestře, matce, dceři pomůže, zcela nevědomky, vyklouznout ze vztahu s pro ní naprosto nevhodným partnerem. Absence skutečné lásky v daném vztahu je totiž základní podmínka pro to, aby Alex mohl zasáhnout. Nyní má ale finanční potíže, a tak přijme velmi obtížnou zakázku – rozbít vztah Juliette a Jonathana. Má to ovšem několik zádrhelů. Nejenže ti dva mají pár dnů před svatbou, ale jejich vztah se zdá být přímo idylický.



Je pravda, že i v tomto příběhu lze lehce odhadnout, jak skončí. Ale to není zase až tak moc důležité. Důležitý je fakt, že režisér Pascal Chaumeil takovouto zápletku přetvořil v dynamickou, svěží podívanou, která vás ani na chvíli nenudí. Má všechno, co žánr potřebuju – nefalšovanou romantiku, fungující gagy a navrch nechybí ani přiměřená dávka akce. V některých momentech se dokonce dostaneme až na pole špionážního filmu a nemusíte se bát, že by to z (K)lamače udělalo guláš třetí cenový kvality. Naopak. Jako celek vše funguje prakticky bezchybně a čím víc budete cítit nadcházející finále, tím víc vám bude líto, že už bude konec.



Kdekoho by mohlo překvapit, že takto fungující film natočil vlastně filmový debutant. Režisér Pascal Chaumeil do této doby jako režisér pracoval samostatně pouze na tvorbě pro televizi a má na kontě jeden krátký film. Ovšem když si uvědomíme, že jako pomocný režisér pracoval s Lucem Bessonem, jakékoli překvapení z jeho umu může jít stranou. Od svého učitele si Chaumeil vypůjčil i kamerana Thierryho Arbogasta, který s Bessonem spolupracoval prakticky na všech jeho filmech. Takže veškeré to luxusní prostředí Monaka je výborně nasnímané a akční i taneční scény mají švih a sympatickou přehlednost. Ve stejném duchu je také, dá se říct, scénář, který postavy nezatěžuje prvoplánovými romantickými plky o ničem. Naopak, dialogy jsou napsané tak, že jdou skvěle přes pusu, nejsou zatíženy přílišnými klišé a dobře napsané jsou také postavy samy o sobě. A to nejen hlavní, ale překvapivě i ty vedlejší.



Ústřední dvojice Alex – Juliette je obsazena Romainem Durisem, Xavier z filmu Erasmus a spol., a Vanessou Paradis, kterou jsem do této doby znal spíš jako partnerku Johnyho Deppa, než jako herečku, i když pár filmů už na svém kontě Vanessa má. Oba jsou ve svých rolích výborní. Hrají přirozeně a jejich postupné sbližování jim skutečně uvěříte. On je v roli lamače dívčích srdcí neodolatelný; a když se v rámci pracovních povinností začne učit finální taneční číslo z Hříšného tance, budete mu chtít padnout do náruče, děvčata a chlapci (alespoň někteří). Ona je sympatická mladá žena, s nenuceným projevem, samostatná, ale přesto křehká a výraznou mezeru mezi zuby povyšuje na znaménko přirozené krásy. Dohromady pak tvoří zřejmě nejsympatičtější filmový pár tohoto roku.

P.S.: (K)lamač má jeden z nejpohodovějších soundtracků poslední doby.