Působivý

Jeden z nejlepších filmů poslední doby, opravdu mě zaujal. Líbí se mi způsob, jakým je vyprávěno celé historické pozadí (dokument), působí to tak nějak víc autenticky, čemuž přispívají i výborné herecké výkony. Člověku je až na zvracení, když si uvědomí, že takový hnůj tu opravdu kdysi byl. O to víc si pak vážím toho, že můžu žít ve svobodě, kde mě nikdo nenutí bonzovat na přátele.

S námětem se dalo pracovat rozhodně lépe. Nejhorší je, když má takový film vtáhnout do myšlenkového a emočního víru, ale vy nepociťujete nic. Pak jen bijí do očí ty standardní tuposti, kterých se další polonudné dílo z rybníka intelektuářského nezvládlo odprostit.

Tak to vidím já...

Po dlouhé době český film, u kterého, když ho chválím, nemusím dodat "na naše poměry". A mám z toho fakt velkou radost. Silný a pro Čechy stále aktuální příběh budí emoce a zároveň vás nutí si vytvořit názor... Je skutečně radost chválit náš film...

Hřebejk

Hřebejk jako režisér u mě v poslední době rozhodně nepatřil k oblíbencům a na jejich nové filmy jsem se dívala s despektem. Naštěstí mohu říci, že Kawasakiho růže je naprosto jiná, lepší, Hřebejkovi pověst vylepšující. Konečně přišlo hutné drama a nevidím v českém filmu v posledních letech neustále omílané téma looserovství. To ukazování české malosti a lidí, kteří patří k chudé vrstvě a mají podělaný život, mě neskutečně iritovalo. Tohle Kawasakiho růži vše dost usnadňuje. Téma je hodné natočení, je to takový první pokus, první vlaštovka, možná časem přijde i něco jiného, každopádně téma udavačství je v tomto filmu zobrazeno divácky atraktivně. Mám ráda Danielu Kolářovou, čili mě její obsazení potěšilo a těšilo i v průběhu celého filmu. Celkově je to jeden z těch lepších filmů poslední doby, a to je co říct, protože dobrých filmů v uplynulých letech Češi moc nenatočili. Bavilo mě to, má to příjemnou stopáž, podíváme se pod kůži několika postavám a nahlédneme do jejich psychiky. A možná odkryjeme i nějaké to tajemství.

Jsem ráda, že to mohu říct, i když si Hřebejk s Jarchovským svoji pověst už u mě nikdy nenapraví: Kawasakiho růže je jejich nejlepší drama. Velmi překvapivě totiž film neobsahuje ani jedno z jejich už nudných a nudících filmařských a dějových klišé, které jsou součástí všech jejich posledních filmů od Pupenda dále. Zaprvé - u nich už povinný seznamovací úvod s útržkovitým představováním postav (hlavní postava - dělá to a to, střih, druhá postava - dělá to a to, střih, třetí postava, dělá to a to, střih...) je krátká a nenásilná, a navíc přerušená rozhovorem, který působí dynamičtěji, takže už to je změna. Zadruhé, absence všech jejich povinných hereckých "hvězd" (Macháček, Aňa, Táňa, Emília Vášáryová v hlavních rolích) - zato extraliga v podobě pana Chudíka a výborné Daniely Kovářové, následovaná jako vždy skvělou Lenkou Vlasákovou a zajímavou Petrou Hřebíčkovou, držitelkou Thálie. Martin Huba a fotograf Antonín Kratochvíl - příjemní chlapi. Ačkoli Martin Huba by se dal označit už za jednoho z "dvorních" Hřebejkových herců, narozdíl např. od Macháčka umí hrát a i přes výrazný obličej může hrát cokoli. Zatřetí, film má děj! A dokonce i napínavý! Jen se tady neplácá a neřeší se jen životní osudy lidí - ale dojde k zápletce a čekáte nějakou katarzi. Toho jsme byli svědky poprvé a naposledy u Musíme si pomáhat, po X užvaněných filmech se k u většiny filmů běžnému systému příběhu s dějem konečně H+J vracejí - a evidentně jim to svědčí. Vážně nevím, čím to je, ale možná v souvislosti s příběhem, který tentokrát není humorný, chlapci v sobě konečně našli trochu pokory a přestali se exhibovat - a natočili film, který mě zaujal a jsem ráda, že jsem jej viděla a že byl natočen tak, jak je! A ačkoli říkám, pověst talentů, kterým sláva stoupla do hlavy a přehlušila filmařské nadání, které v nich určitě je, sice už z mého hodnocení vůči těm dvěma nevymizí, jsem ráda za tuto příjemnou změnu a hlásám, že Kawasakiho růže je jeden z nejlepších českých filmů novodobé české kinematografie.

Myslím, že se tvůrcům dobře podařilo vystihnout nejen dobu minulou, ale i současnou. V 90. letech na to nebyla doba, točit takové snímky, dnes však ano. Po stránce zpracování je film zvláštní, jak začínáte nějaký děj, ten se pak zcela vytratí, abyste na něj úplně zapomněli, až ke konci řešíte něco jiného. Jinak ale bude film pro dnešní diváky přespříliš nudný, zato ale velmi sofistikovaný. Co se ale nadmíru povedlo, byly určité scény, které jako by byly vystřižené z dokumentu, tudíž působí velmi realisticky - scény s Bořkem.

Lenka Vlasáková

Je to hodně zajímavý film o lidech a vyrovnáváním se se svými činy z dob komunismu. Všechny příběhy jsou odvyprávěné poutavě a dramaticky.

Neviem, nakoľko mal do tohoto filmu čo hovoriť Antonín Kratochvíl, ale niečo určite povedať musel. Práca kamery je úžasná. Niektoré zábery by sa kľudne dali použiť ako umelecké fotografie. A tie ruže pána Kawasakiho...proste nádhera. Ladislav Chudík bol tiež výborný. Ako herca ho mám veľmi rada a u neho som zvyknutá skôr na kladné a milšie postavy. Až som bola prekvapená, aký nepríjemný sa mi javil v tomto filme. Č dodať, ďalší vydarený kúsok, ktorý, myslím, nikto nemôže ľutovať, že si pozrel

Když se takové podezření nebo obvinění (opodstatněné či neopodstatněné) objeví ve skutečnosti, je z toho mediální boom, omílá se to všude, každý k tomu má co říct, proste humbuk. Něco podobného jsem čekala i ve filmu. Ale film mě velice mile překvapil, byl úplně jiný, v podstatě tichý, komorní příběh, vidíme jen, jak se minulost a to, co člověk udělal nebo neudělal, odráží v současném životě hlavních hrdinů. A jak se s tím každý z nich vyrovnává. A nic tu není černobílé. Každý nějakou tu skvrnku na sobě může najít. Opravdu se mi to moc líbilo, včetně hereckých výkonů – vynikající.