Kawaii

Zdá se, že studio Ghibli by přece jen se stárnoucím Miyaziakim Hayaem sejít na úbytě nemuselo. I on je sice podepsán pod scénářem Karigurashi no Arietti (každý si to bohužel píše tak trochu po svém), ale režii už přepustil režisérskému novici Yonebayashi Hiromasovi, jehož doménou dosud byla převážně animace. Možná i to je příčinou, že animace doslova ohromí. Postavy si sice stále zachovávají typické sympaticky střídmé ghibliovské rysy, ve kterých se to oproti jiným studiím nepřehání s žánrovou stylizací, zato opět na míle kupředu pokročilo ztvárnění pozadí. To je natolik plné detailů, pohybu, stínů a odlesků, že nezbývá než žasnout. Příběh je vcelku jednoduchý, dokonce by se dalo říci, že nestojí za řeč. Ariettino dobrodružství se nevydává epickou cestou Mononoke a Nausicy, nýbrž spíš odbočilo za Totorem a Kiki, takže celkový dojem se vytváří z těžko uchopitelných pocitů. Záměru vynahradit dějovost pocitovostí se podařilo zhostit na výbornou, nevadí tedy ani ten jednoduchý příběh, ani závěr do vytracena. Jak už tomu u těchto tvůrců bývá (dřív bych napsal jen "u Miyazakiho"...), hrdinové jsou sympatičtí a dokáží vzít za srdce, Arietti pochopitelně dvojnásob. Trošku nemile mě překvapila jen poměrně dost šablonovitá osobnost záporáka, u kterého jsem k jeho jednání navíc postrádal pořádný motiv. Shrnuto, byl jsem potěšen a v orgiích podívané a plynoucích dojmů mi film uběhl velice rychle.