RECENZE FILMU

Nový Karate Kid patřil mezi otloukánky, které to už z principu nemají jednoduché. Vysmívaný remake osmdesátkové kultovky byl odsouzen už brzy po jeho oznámení a první fotografie mu na pověsti zrovna nepřidaly. Vše to působilo jen jako trapný pokus Willa Smithe prosadit svého syna. Kdo by dnes tvrdil, že věřil v nadprůměrný výsledek, ten by lhal. Jenže pak přišly trailery a film se ukázal v zcela nečekaném světle. A zámořské recenze byly také překvapivě kladné. Jak to tedy nakonec dopadlo?

Na filmu jako celku je vidět především velká snaha. Obsazení Jackieho Chana, hudba zadaná Jamesi Hornerovi... krom svěření režie Haraldu Zwartovi, jenž má na svědomí například otřesného druhého Růžového pantera, je v Karate Kidovi vlastně vše úspěšnou sázkou na jistotu. Vznikl skutečně poctivý rodinný film, který při svém nedůvěryhodném námětu nepůsobí nechtěně směšně a může v dobrém pobavit celou rodinu. Pokud by mi bylo nějakých dvanáct let, jako hlavnímu hrdinovi, jednalo by se pro mě dost možná dokonce o film roku... protože v tom případě by tahle podívaná zřejmě maximálně splňovala moje nároky na dokonalou podívanou.

Jednoduchý příběh o klukovi, jenž se se svojí matkou přestěhoval do Číny, kde si hned první den vyhlídne šťabajznu a udělá nepřítele na život a na smrt, je sice plný klišé a opakování, ale zároveň krásně odsýpá a vypadá dobře. Hlavní hrdina se má v šibeničním termínu naučit kung fu, aby v prestižní soutěži okouzlil onu sličnou děvu a ubránil svou čest. Jak už asi správně chápete, všemu tak trochu háže klacky pod nohy věk hrdinů. Protože ať se děje cokoli, pořád je to v podstatě jen pošťuchování dvanáctiletých dětí, co se po škole nudí, tak si hrají na bojovníky.

To je ale břemeno, které s sebou příběh nese už ze samé své podstaty. A je fér přiznat, že se mu až obdivuhodně daří ho zamaskovat. My skutečně věříme, že hrdina bojuje za něco víc, než jen být největším gangstou v Pekingu, že mu hrozí reálné nebezpečí... a že když neuspěje, budou umírat nevinní lidé. To podporuje James Horner se svými trademarkovými melodiemi a překvapivě i sám Zwart příslušně "cool" režií. Film už nesdílí onen naivní nadhled svého předobrazu a spíš než akční komedií je prezentován jako hledání dvanáctiletého kluka sebe sama skrze bojové umění, což by teoreticky mělo vypadat neuvěřitelně tupě... ale nevypadá.

Krom Jackieho Chana, který už se z role šílených bojovníků zcela a úspěšně transformoval do role šílených mistrů, film těží i z Jadena Smithe, jemuž očividně tatínek vyhrožoval, že pokud se nebude snažit, bude mít alespoň rok zaracha. Tomu klukovi skutečně věříme, že se z něj pomalu stává kung fu mistr, což je pro celkové vyznění snímku zcela zásadní. Jeho rapperský (nebo jaký, kdo se v těch stylech má vyznat) projev by mohl někomu připadat otravný, ale je natolik vhodný pro chování jeho postavy, že si na něj jde rychle zvyknout.

Pokud Karate Kid něco dokázal, tak že i remake rodinného filmu z osmdesátých let může být natočen se ctí, že když se dá dohromady kupa peněz a pár schopných filmařů dá hlavy dohromady, může vzniknout příjemná letní podívaná, na kterou se nikdo nemusí bát vyrazit a užít si ji. Nemá sice cenu tvrdit, že by měl snad tento snímek nějakou hodnotu, ale na druhou stranu, zbrklý konec mi vnuknul myšlenku, že kdyby měla vzniknout dvojka, tentokrát už bych se jí během příprav nemohl tolik vysmívat.