RECENZE FILMU

Jarmuschi, Jarmuschi, ty dostaneš za uši. Tohle má být počin „krále nezávislého filmu“?

Nevím jak vy, ale já mám Jarmusche docela ráda. Ne že bych musela povinně chodit na všechny jeho filmy, ale určitě se na ně s chutí podívám, když je vysílá televize. Jsou to díla vtipná, originální a sofistikovaná, vždy podbarvená skvělou hudbou (které si skoro ani nevšimnete, protože hraje vlastně pořád). Opravdu ne pouhou náhodou patří Jarmusch mezi nejslavnější nezávislé režiséry. Spolupracuje s předními herci – a ti dodávají jeho „historkám o ničem“ šťávu. V jeho posledním filmu to ale nějak nefunguje.

Sestává z jedenácti povídek a bohužel musím naplno přiznat, že jen tři mi připadaly dobré. Zbytek? Nuda, nuda, nuda! Bezvýznamné tlachy! Což by ale nevadilo. Musely by to ovšem být tlachy alespoň zajímavé a hlavně zábavné. Jak napovídá titul, celý film je o tom, jak různí lidé popíjejí kávu (anebo čaj) a hulí. A buď se navzájem obviňují ze slabošství (protože hulí tak moc), anebo si doporučují, že by tak moc hulit anebo lít do sebe kofein neměli. A mezi tím mlčí. Koukají do blba. Nebo si čtou prospekty se zbraněmi. Připadá vám to vtipné? Vězte, že na plátně je to ještě horší.

Ony jediné tři výjimky jsou příběhy, kdy káva/čaj a cigarety nejsou tím jediným, o co ve filmu jde. Tím hlavním totiž jsou vztahy mezi lidmi, které vyvěrají na povrch, když si dané postavy – usrkujíc kávu/čaj a šlukujíc cigáro – povídají. První zajímavá povídka (bohužel v pořadí asi až šestá…) je Cousins (Sestřenice), v níž hraje Cate Blanchettová dvojroli sestřenic. Jedna je herečka Cate, ta druhá bezvýznamná „nicka“ Shelly, která ji přijede navštívit do hotelu. Ty dvě si jenom povídají, a přece to má jisté napětí – díky výkonu herečky, která je prostě famózní. Druhá, Cousins?, má také jistou hodnotu: vypovídá něco o pokrytectví a závisti v nás, a to prostřednictvím Alfreda Moliny (alias Alfreda Moliny) a Steva Coogana (alias Steva Coogana). Ve třetí (myslím, že předposlední), pojmenované Delirium, vás jistě dostane svým skvělým výstupem Bill Murray alias Bill Murray, který se (asi z kofeinového deliria – kávu srká přímo z konvice) ukrývá před veřejností v restauraci jako číšník – a hiphopoví muzikanti RZA a GZA mu dávají rady, jak se zbavit kuřáckého kašle.

Platí tady prostě rovnítko: jediní tři opravdu dobří herci = jediné tři opravdu povedené povídky. Není to podle mě jen náhoda. Myslím, že tyhle osobnosti by prostě nešly do ničeho, co by mohlo jen trochu zavádět nudou – a také že jejich jména nezklamou. Bohužel, než se k těmto třem povídkám Kafe a cigára propracují, uplynou tři čtvrtiny filmu – a méně otrlý divák už se dávno bude bavit někde jinde, jen pryč od kinosálu. Jarmusch totiž tenhle mix nezvládl, a nezvládl ho bohužel skoro na plné čáře.

Možná jsem povrchní a hloupá, a za onou nudou nejsem schopna spatřit třeba nějaká velmi významná a závažná poselství příštím generacím. Možná že vám problémy děduly (vypadajícího jako vysloužilý mafioso) s „vyhuleným“ hlasem, který si ne a ne zapálit jednu camelku (nebo co), budou připadat úžasné a budete se smíchy za břicho popadat.

Vzhledem k tomu, že nekouřím, mi však jsou „problémy“ kuřácké populace - dát si ještě jednu, nebo se raději krotit? - opravdu jedno. A už vůbec kvůli nim nemusím chodit do kina.