GOLDIE FILM

Kterou goldies vybrat jako startovní v novém roce? Rozhodla jsem se, že vás nebudu chlácholit žádným romantickým filmem či snímkem podobného ražení, ale vezmu to pěkně zostra. Zabrousím opět do němé éry filmu a představím vám dílo, jež je považováno za první horor v rámci kinematografie. Někteří už možná tuší. Kabinet doktora Caligariho je nejenom zástupcem němé éry, ale také zástupcem německého expresionismu. Vlastně díky němu expresionismus ve filmovém umění odstartoval několik let trvající trend.

Němá éra jako taková nám přinesla tři stěžejní směry, chcete-li říct, tak školy. Jedná se o sovětskou montážní školu, francouzský impresionismus a německý expresionismus. Ten se už od počátku dvacátého století objevuje ve výtvarném umění, divadle, jeho popularita stoupá po první světové válce, rozšiřuje se v literatuře a jako poslední jej reflektuje i film. Kabinet doktora Caligariho v roce svého uvedení (1920) vtrhl na scénu a ne že by byl tak šokující, přece jenom už lidé měli dost času si na expresionismus v rámci jiných umění zvyknout, ale senzaci způsobil. Diváky snímek ihned zaujal, vydobyl si místo ve světové kinematografii a celkově sklidil ohromný úspěch. Dokonce byl jakýmsi prvním impulsem pro odchody německých režisérů do Hollywoodu, kteří i tam povětšinou dokázali točit úspěšné filmy.

Expresionismus ve filmu stojí převážně na podobě mizanscény a její výtvarné stylizaci. Ani u Kabinetu doktora Caligariho tomu není jinak. Na dekoracích zde ostatně spolupracovala německá výtvarná skupina Der Sturm. Na expresionismus měly vliv i soudobé vědecké objevy v oblasti medicíny či psychologie, stejně tak v něm najdeme stopy současné filozofie či duševních pocitů souvisejících s válečnými traumaty. Carl Mayer a další spoluscenáristé pro film čerpali náměty jednak ve svých osobních zkušenostech s psychoanalýzou, jednak je inspiroval i případ skutečné vraždy v Hamburku. Jelikož se ale jejich příběh zdál Fritzi Langovi, který měl být původně režisérem snímku a jehož poté nahradil Robert Wiene, příliš šokující a přitažený za vlasy, rozhodl se do filmu přidat rámcový příběh, což je jeden ze znaků tehdejších expresionistických snímků, čímž vznikla poměrně originální zápletka a film disponuje koncem, který dodnes překvapí mnohé diváky.

Jak tedy vypadá samotný děj Kabinetu doktora Caligariho? V prvé řadě je třeba zdůraznit, že není stěžejním prvkem filmu, ale na druhou stranu je vcelku originální a zápletka dodnes dokáže diváky strhnout. Panuje doba, kdy jsou velice populární pouťové atrakce, do městečka Holstenwall přijíždí doktor Caligari, aby nám předvedl své představení. V průběhu show hypnotizuje své médium Cesara a chce dokázat, že ho pak může ovládat. Cesar v hypnóze jednomu divákovi prozradí, že zemře. Když je pak opravdu nalezen mrtvý, stín podezření se samozřejmě otáčí směrem k Cesarovi. Dochází k únosu přítelkyně studenta Francise, který chce záhadě přijít na kloub. Napětí se stupňuje. Ovšem, jak už jsem uvedla výše, rozuzlení příběhu je zcela jiné a snad i šokující. Na jednu stranu je to pro film pozitivum, stává se možná atraktivnějším, na druhé straně zakončení filmu ubírá některým postavám na přitažlivosti.

Expresionismus se vyznačuje hlavně podobou své předkamerové reality. Ta je vysoce stylizovaná, však stoupenci tohoto směru měli za cíl ohradit se proti realismu, chtěli nechat promluvit subjektivitu postav, odkláněli se od objektivity. Ač u Kabinetu doktora Caligariho ona výprava odpovídá psychickému rozpoložení postav, je třeba říci, že v rámci expresionistických filmů se jedná spíše o výjimku. Pokřivené reality se užívalo i v jiných případech. Dekorace se stávají jakýmsi dalším hercem snímku, herec se naopak stává součástí dekorací. Co se týče střihu, práce s kamerou, svícení, vše je docela konvenční a dává tak lépe vyniknout právě výpravě.

Pro lepší představu je třeba uvést konkrétněji, jak mizanscéna zhruba vypadala. Dekorace jsou papírové, malované, obsahují ostré kontrastní barevné plochy, malované jsou dokonce i stíny. Budovy mají nezvyklé rozměry a tvary. Vidíme ostré a nepřirozené úhly, pokřivená okna. Dominují černé kontury, prodloužené figury, deformované objekty. Film měl za úkol působit jako oživlé malířské plátno. Kabinet doktora Caligariho toto dokonale splňuje. Herectví vše krásně doplňuje. Herci se o realistické herectví rozhodně nesnažili. Výrazné líčení dopomáhá jejich vzezření. Herci předváděli trhané až někdy taneční pohyby, pracovali s mimikou a vše prokládali přehnanými gesty. Herectví je zkrátka zveličováno, a to proto, aby odpovídalo dekoracím. Kabinet doktora Caligariho je film nabitý dusivou atmosférou, napětím, strachem, dodnes dokáže diváky strhnout. Hororový, fantaskní a možná i bizarní příběh dokonale odpovídá době, ve které byl uveden. Navíc odstartoval v Americe vlnu natáčení hororů, byť pouze jako okrajových žánrů.