GOLDIE FILM

Kdyby Francois Truffaut přesně před osmadvaceti lety předčasně nezemřel, bylo by mu letos osmdesát. Těžko říct, jestli by dál tvořil jako jeho někdejší přítel a nakonec nemesis Jean-Luc Godard, který na sebe coby věčného rebela předloni upozornil Socialismem, nebo by se těšil ze zaslouženého důchodu. Za necelých pětadvacet let aktivní kariéry každopádně stihl nejeden zásadní film, převážně v šedesátých letech, v časech neopakovatelné nové vlny.

O tomto období by se dalo psát jako o pohádkové minulosti, kdy bylo v kinematografii možné vše. Byl začátek šedesátých let, Truffaut s Godardem byli nejlepšími přáteli a společně diskutovali každý svůj chystaný projekt, který měl být vždy dalším hřebíčkem do rakve staré, opotřebované klasické evropské filmařině. Oba různým způsobem milovali Hollywood, díla Orsona Wellese, Alfreda Hitchcocka a především žánr noir. Ten se stal jedním ze základních pilířů jejich vize, jež vykrystalizovala v tu určující a nejvlivnější ve Francii.
Byla to doba, kdy šlo (v Evropě) natočit v patnácti lidech film s uměleckými ambicemi, na jaký se později stály fronty a kritici vrněli blahem. A přesně takový kus je Jules a Jim, pod nímž se režijně podepsal Truffaut, ačkoliv o Godardově vlivu napovídá i fakt, že už rok před uvedením na snímek upozorňoval ve svém Žena je žena.
Vznikl živelný projekt, který je radost sledovat, protože překypuje nápady, energií, radostí z tvoření filmového příběhu a snahou měnit staré pořádky. Vrchol spolupráce i přátelství Truffauta a Godarda se tak stal ztělesněním této doby. I proto, že se ještě dva ve skutečnosti protikladní velikáni navzájem inspirovali i krotili.

Po jeho uvedení se totiž oba kamarádi začali postupně vzdalovat. Truffaut se zčásti vrátil ke klasičtějšímu pojetí vyprávění, zkusil i natočit film pro Hollywood (451° Fahrenheita), jeho produkce se zvětšovaly. To mu nemohl buřič a levicový aktivista Godard odpustit a nakonec se s Truffautem rozešel ve zlém. On ho obvinil ze zpátečnictví a patolízalství, Trufaut Godarda (v pověstném dvacetistránkovém dopise) z politického fanatismu nebo samoúčelné snahy se lišit. Do konce života se spolu neviděli a říká se, že Godard ani nepřišel na Truffautův pohřeb. Z velkého přátelství se stala velká nenávist a opovržení. Nutno podotknout, že výtky obou pánů vůči tomu druhému měly své opodstatnění a nejlépe se jim dařilo spolu.
Vraťme se ale k Truffautově Julesi a Jimovi. Filmu, vyložitelnému jako synonymem nové vlny ve všech směrech. Příběh komplikované a nepatetické lásky, která se cestou k tragickému (a jistě netřeba dodat, že ani trochu patetickému) konci nezapomene vyjádřit k tehdejší situaci, přestože se vlastně odehrává o půlstoletí dřív.

Jules (Oskar Werner) a Jim (Henri Serre) jsou dva "nepravděpodobní přátelé". Jeden plachý a druhý živelný, jeden introvert a druhý extrovert, Němec a Francouz. Společně si v Paříži bohémsky užívají svého mládí, dokud je nerozdělí žena a válka.
Krásná a bezprostřední Catherine (Jeanne Moreau) poplete oběma hlavu, ale než se z toho stačí vzpamatovat, jsou rozděleni boji první světové války, kdy musí každý narukovat do armády, samozřejmě na opačné straně barikády.
Válku naštěstí přečkají a mohou se pokusit přátelství obnovit. Jenže před Catherine se schovat nedá. Oba ji milují a ona miluje zpět. Netají před sebou vzájemné city, protože by to nemělo smysl. Snaží se ale přijít na to, jak tento milostný trojúhelník uzavřít, aby neutrpělo přátelství ani ten ze vztahů, který "je správný".
A jak se liší Jules a Jim, tak se liší i jejich styl lásky ke Catherine. První vztah je pevný a trochu nudný, druhý bouřlivý, vášnivý a sebedestruktivní.

Vynikající herci, promyšlená režie, slušné tempo. A samozřejmě krásná hudba Georgese Delerua - vždyť Time magazín vyhlásil soundtrack za jeden z deseti nejlepších všech dob. Příběh možná vyznívá maličko tezovitě, ale to si s celkovou živelností překáží překvapivě málo. Henri-Pierre Roché, autor zčásti autobiografické knižní předlohy, sice zemřel těsně před premiérou, což Truffauta velmi mrzelo, ale jistě by nemohl být nespokojený, protože vznikl skutečně výjimečný snímek.
Jules a Jim jsou rozhodně kult. Inspirovali bezpočet přímých i nepřímých následovníků, prestižní Empire je považuje za jeden z padesáti nejlepších filmů všech dob. Zdá se fascinující, že za ním stojí štáb o patnácti lidech a několik schopných herců. Produkčně malý film, který nastavoval laťky a uzpůsoboval si dějiny kinematografie. Prototyp ceněné francouzské nové vlny a jeden z majstrštyků Francois Truffauta.