RECENZE FILMU

Johnny English 2. Děkuju, další! Tak by se dala zkráceně popsat reakce většiny z nás. Skutečně považuješ za nutné se po osmi letech vracet s touhle bokovkou, Rowane? No, pokud by byl Atkinson upřímný, musel by odpovědět "ano", protože o pana Beana už nikdo nejeví zájem a jeho poslední dobrodružství naplnilo svým významem podtitul jedničky - byla to skutečná filmová katastrofa. Johnny English 2 tedy existuje vyloženě proto, aby vydělal uvadajícímu komikovi na nájem, protože zbylé prostředky zklamaly. Přesto se povedl víc, než mohl kdokoliv z nás doufat.

V první řadě si musíme připomenout a přiznat, že jde o primitivní film, složený v podstatě z okoukaných situačních gagů. Ani mu nepřijde divné, že známe pointu každého vtipu předem. Jenže tuto nádobu s omezeným objemem se daří naplnit až po úplný okraj. Po dlouhé době se mi do recenze vkrádá fráze "lépe to za daných okolností natočit nešlo".
Největší chválu si podle všeho zaslouží kdysi nadějný režisér Oliver Parker, který před deseti lety natočil trochu moc doslovnou, ale určitě ne špatnou adaptaci Jak je důležité míti Filipa s nyní oscarovým Firthem v čele. Od té doby trochu uvadal a Johnnyho Englishe můžeme vnímat jako jeho naprostou rezignaci na celý svět umění. Na druhou stranu jeho záměrně (?) rutinní režie dodává většině vtipů značnou váhu. Timing a samozřejmost těch vyčpělých vtipů z nich paradoxně dělají opět zábavnou podívanou. Nejde o vypravěče, jenž by se smál vlastním vtipům.
Na rozdíl od jedničky jsem se ani jednou necítil trapně, ani jednou nekroutil očima a na hodinky jsem se koukal minimálně, navíc jen ke konci.

První reakce, které jsem takhle časně po projekci zahlédl, tvrdí, že English vyhlíží stejně jako minule. To si osobně nemyslím. Úroveň vtipů je dost možná podobná, ale hlavní postava udělala jasný krok kupředu, což má skutečně velké (kladné) důsledky. Zatímco v jedničce šlo o naprostého idiota, který situaci jen ztěžovat a kazil, takže nám musel být protivný, zde jde většinu stopáže o v podstatě schopného člověka, který má spoustu smůly, přesto ale nejednou důvtipem (nebo i fyzicky) skutečně dosáhne nějakého cíle. Proto spíš než k prvnímu Englishovi má dvojka blízko k Dostaňte agenta Smarta - tím se výsledek stává daleko atraktivnější a zábavnější, protože povětšinou nabízí víc než nemotoru, co rozfláká vše, nač sáhne. Bohužel ne v plném rozsahu.
Těch několik případů, kdy se Johnny bohužel opět chová jak po lobotomii, zabraňuje vytvoření jakéhokoliv uchopitelného charismatu. Englishova postava končí ve výsledku zase jenom nesouvislý chuchvalec gagů - jeho názory, inteligence a schopnosti se mění doslova z minuty na minutu. Podporuje to i pokračující nerozhodnost série v tom, jak moc akční a jak moc parodická chce být. Výsledný dojem díky bohu není tak zkalený jako minule, což opět přičítám režii, ale člověka to sále mrzí.

Dlouho jsem přemýšlel o tom, jestli znamená přítomnost Rowana Atkinsona výhodu, nebo slabinu filmu. Nakonec uznávám zbytečnost podobných dohadů - English byl v celovečerní podobě jeho výmysl, takže oddělovat je nemá smysl. A jakkoli si myslím, že by jiný herec, hlavně ne tak známý komik, pasoval lépe, má i Atkinson jisté kouzlo. Bohužel už jsme ho skutečně "vypotřebovali", takže má problém naplno zaujmout. V tomto dílu alespoň nepoužívá tak křečovitě své grimasy, naopak často využívá svou kamennou tvář v těch nejnevhodnějších chvílích, což je další z faktorů, které snímek zachránily, protože působí z mého pohledu zásadně vtipněji. Nejslabší momenty jsou totiž opět ty, kdy Rowan divoce gestikuluje, protože právě tenhle typ humoru už se zdá nejvíc pasé.
Jako tradičně sekunduje pár bezvýznamných jmen. Tedy ne že by šlo o neznámé či špatné herce, ale jejich přítomnost je nedůležitá. Postavy byly očividně obsazovány tak, aby co nejvíc odpovídaly stereotypům, což samozřejmě zcela odpovídá žánrové logice. Snad jen někdo jako Malkovich v jedničce rozhodně chybí a nevyužít Gillian Anderson k nějakému odkazu na Akta-X, je vyloženě plýtvání.

Snímek jako takový docela utíká. Nudit začíná až asi po hodině, kdy kadence vtipů najednou klesá. (Do popředí se dostává akční část, což nás přece nikoho nezajímá.) To ale berte jako pochvalu, protože ne každá dnešní komedie dokáže udržet pozornost dvě třetiny stopáže.
Druhý Johnny English není zbytečný film, přestože si z něj zapamatujete maximálně dvě scény (a kdo ví jestli). Je to vkusná a neškodná snůška stupidního atkinsovského humoru, které Oliver Parker postavil slušné základy. Často jsem se usmíval a párkrát i nahlas zasmál, což můžete považovat, myslím, za krásné vysvědčení. Pokud English uspěje stejně i u vás, a já věřím, že má šanci, není důvod k nespokojenosti.