Homo homini lupus

Syrovost a ponurá atmosféra, místy jak od rybníčka Brčálníka, totiž, že by se dala krájet. Rákosníčka nevidět, asi už ho chlapci od špionáže, anebo naproti od kontrášů, kdesi v podzemních kanálech oddělali. To jim jde moc dobře. Animovaný masakr je dokonalý, v Rákosníčkově kůži by leckdo nechtěl být a dívat se zde na pouliční nepokoje může být málem poutavější než na CNN. Jak bývá zvykem, devastující účinek deště střel je znázorněn patřičně dopodrobna a na nějaký ten cákanec hemoglobinu se nekouká. Nadruhou stranu jsme tradičně svědky pitvání se v psychologii postav, takže jako obvykle vzdor naturalismu anime nepůsobí nikterak lidsky odtažitě a bezcitně. Prostě karma, případně baka život... Ještě jednou bych vyzdvihl atmosféru filmu. Schopnost nahánět husí kůži má báječně načasovaná paralela s jedním dobře známým pohádkovým příběhem v citelně drsnější podobě než je dnes zvykem v našich končinách. Hororovou podobou se mimochodem vyznačovaly veškeré pohádky, než vyměkly vlivem nastoupivšího evropského útlocitného pseudohumanismu. Tohle anime však má i svou slabou stránku. A když něco takového jako jasný otaku prohlásím já, buďte si jisti, že si taky povšimnete. Kaleidoskopu dokonalých animovaných scén dlouho chybí pevný bod, zápletka se vynoří až někde v půlce filmu, jenže bez takové kotvy se první polovina jeví jen jako hodně natažený úvod. Vlastní příběh pak vzhledem k tomu končí až příliš brzy a divák může mít pocit, že byl o něco ošizen. Alespoň já jsem ho měl. Škoda, z filmu je cítit značný potenciál a přesah, což by ho jinak mohlo vykopnout mezi nejlepší počiny svého druhu. I tak se podívám znovu.

Pomalý film se zajímavým příběhem, plným zvratů. Výborná animace a skvělé vyvrcholení, kdy atmosféra vře nad 100 stupňů.