Mě se film velmi líbil. Nemá extra pointu, de facto žádnou, ale je takový živý, optimistický - i když se toi nezdá - na mě tak působí. Nezávazný děj jako z každodenního života, plný svých radostí. A výstih nádražackého prostředí je opravdu plně realistický.

Panoptikum kuriozit

Na podívání jsem se těšil, vždyť se jedná o prostředí, jaké důvěrně znám. Ukázky naznačovaly, že by mělo jít o realistické zachycení běžného života mnoha provozních železničářských profesí ve středně velké stanici, kde se všichni pěkně znají.. Rozčarování bylo veliké. Pravdou je, že postavy vystupovaly v realistické formě konání, bez klišé, v civilním lidském rozměru, tak jak to opravdu bývá. Ovšem film absolutně postrádá dějovost. Soustředí se pouze na absurdity v charakterech hrdinů, kteří poté vyznívají jako neuvěřitelné panoptikum nebývale přízemních buranů. Železnice je přitom organickou syntézou lidí různorodého původu, podstatná část se jich rekvalifikovala postupnými zkouškami z různých jiných profesí. A málokdo taky zůstal u jediné profese železničářské. A tak třeba průvodčí byli původně kuchaři, výrobci hudebních nástrojů, automechanici, strojaři, gymnaziální absolventi, ale krom těch všech jsem svého času v jedné partě pracoval i s vysokoškoláky. Všechny přivábila specifika zaměstnání se zvláštním kouzlem, značným společenským rozměrem, pestrostí i jistým dobrodružstvím. Ovšemže také s příplatky za dny i noci, víkendy a svátky, neustálý pohyb odněkud někam a s prapodivnými stravovacími návyky. Díky takovým příplatkům se slušnějším ohodnocením než nabízely jejich profese původní. Existuje velká fluktuace, lidé přicházejí a odcházejí, po dalších kurzech a zkouškách mění své zařazení. Úžasná dynamika. Pestrost charakterů a osobností je zárukou širokého rozsahu témat k rozhovorům, je to bouřící kvas inspirací. To vše uniforma nebo pracovní oblek schová a ve formálním projevu vnímáte jen železničáře. Stejně jako z pozice cestujícího nemáte žádnou šanci poznat 90% dění spojeného s vašim cestováním, třebaže se domníváte, že vidíte všechno... A právě o tom jsem si myslel, že bude film. Že laikům vtipně poodhalí dění za oponou. Jebže co chtít od opakujících se dialogů: "Pojďte do hospody", "To je na hovno", "Kde je Karel?", "Karel sedí támhle na zábradlí", "Jdu se vychcat" - to je taky častý výrok, nikoliv moje oznámení vám, že se mi chce močit... Nihilismus. Má-li to mít jakousi poezii, pak je to poezie Hrabalových Hanťů, kterých se však ztěží může dohromady sejít najednou deset. Nehledě na to, že výpověď je svou zastaralostí zavádějicí, možná někde zkraje devadesátých let by tehdejší realitě zčásti odpovídat mohla. Katastrofální nedostatek příběhu, nanicovatost a akcent na absurdní rozhovory napěchované vulgaritami, jakož i podání hrdinů z těch nejpřízemnějších stránek, to mě přimělo k bleskové úvaze okamžitě praštit s prací na dráze.. Rozmyslel jsem si to a praštil jsem s DVD.

Asi jsem něco nepochopil, ale tenhle film mě opravdu neoslovil, spíš příšerně nudil. Dialogy byly strašně umělé a škrobené a herecké výkony zrovna tak. Celé to na mě působilo tak uměle, až to snad bylo záměrem, protože jinak to snad ani není možné. Na druhou stranu, bylo tam pár míst, kde jsem se i zasmál, ale bylo jich hodně pomálu.

Žatec

Ze začátku jsem si musel zvyknout na herce a jejich mluvu. Ale pak už jsem si děj a jejich humor vychutnával a z kina jsem odcházel v hodně dobré náladě.

Hořko-sladký

souhlasil bych s autory snímku. Je to film u kterého se zasmějete a zároveň příjemně uvolníte. Když se ovšem vžijete do někoho z hrdinů, musí vám jít ze života mráz po zádech a to já na tom filmu oceňuji.