žena, se kterou Daubray-Lacaze tančí: Hádejte, co jsem měla k večeři. (Dýchne na něj.)
Guillaume Daubray-Lacaze: Pivní sýr.
žena, se kterou Daubray-Lacaze tančí: Né, banány.

Bernadette Daubray-Lacazeová: Proč to jíš?
Guillaume Daubray-Lacaze: To je přece na spaní.
Bernadette Daubray-Lacazeová: To máš sice pravdu, ale dává se to do uší. (Jednalo se o špunty do uší.)

Guillaume Daubray-Lacaze: To je lidí! Kolik jste jich přijal? Kolik je sedm sedm? Já teď nějak...
předák: Šestnáct.
Guillaume Daubray-Lacaze: Cože, sedm a sedm?
blbeček: No všechno teď stoupá.

Guillaume Daubray-Lacaze: Zdravíčko.
sekretářka: Pane, v předpokoji čeká ředitel banky.
Guillaume Daubray-Lacaze: Co řikáte? Já vám vůbec nerozumim.
sekretářka: Že v předpokoji čeká ředitel banky.
Guillaume Daubray-Lacaze: Co to řikáte, proboha? (Podívá se do předpokoje.) Ale to je přece ředitel banky.

Guillaume Daubray-Lacaze: Musí to pořádně kouřit, znečišťovat ovzduší, rozumíte?
dělník: Ale proč?
Guillaume Daubray-Lacaze: Kvůli mejm zákazníkům. Tadyhle, podívejte se, spalte ty pneumatiky.
blbeček: Páni, to budou mít sousedi radost.
Guillaume Daubray-Lacaze: Na sousedy kašlu.

Guillaume Daubray-Lacaze: Bernadeto..
Bernadette Daubray-Lacazeová: Guillaume, jsme svoji třiadvacet let. To není málo, už nejsem nejmladší. Obdivuju tě, že mě stále ještě miluješ, ale teď se bude spát. Dobrou noc.
Guillaume Daubray-Lacaze: Nemůžu spát.
Bernadette Daubray-Lacazeová: Tak počítej svoje dělníky.