Conte de printemps

Myslím, že jsem u toho trošku pospávala, takže mi uniklo pár scén. Ale hlavní zápletka ne a ani konec, i když si ho jaksi (po pár dnech) nemůžu vybavit... Byl to hezký snímek, určitě se mi líbil a některými zápletkami jsem byla přímo nadšena... Jenže proč si pamatuju jen úryvky? To může znamenat jediné. Chybělo tomu to podstatné, a to poutavost a vtáhnutí do děje. Navíc, hlavní mužský hrdina, Hugues Quester, mě opravdu nepřesvědčil. Měl to být svůdný džentleman nebo tak něco. Ale jeho podivná chůze, nehezká postava a zvláštní šklebení mi akorát kazilo dojem. Hlavní dvě hrdinky však, právě naopak, příjemně překvapily... Výborně se do role dokázaly vžít. Ovšem té filosofie tam bylo snad až trochu moc. Filosofie mě baví a zajímá, ale tomuhle jsem prostě chvílemi nerozumněla. Snad se v tom scénarista a režisér patlali, až se přepatlali... Avšak, když vezmu v úvahu, že k tomuto snímku stačili úplně bohatě 4 mladé neznámí herci, jeden byt a jedna chata, mám chuť to vychválit... A tak si jista nejsem svým hodnocením a možná že ho po druhím zhlédnutí (jestli na něj budu mít někdy náladu) změním, ale k té sedmdesátce to vytáhnu... I když ne - 60 %... To za to, že mi nedošel smysl toho všeho!