(Z horské služby se valí dým z okna.)
Luboš: Já ho roztrhnu na sedm malejch kousků!

Luboš: Jak jsi na to přišel, že jsem horolezec?
Vašek: Jsem detektiv Colombo.

Vašek: Všichni kluci mají tátu, jenom já nemám ani psa!

Vašek: Máma říkala, že máme počkat venku.
Luboš: Tak jdeme dovnitř.

Luboš: Nemusíš po mně dělat každou blbinu.

Luboš: Proč se směješ?
Vašek: Já jsem ještě nikdy žádnýmu chlapovi pusu nedal.
Luboš: Nepovídej. Copak ty jsi neměl tátu rád?
Vašek: Měl, jenže já jsem ho ještě neznal.

Luboš: Každej člověk si myslí, že horolezec je šílenec.
Vašek: To já jsem.
Luboš: No to vidím. Sypeš si do čaje sůl.

Luboš: Když ty jsi mi vystrojila pohřeb, já ti vystrojím svatbu.

Vašek: Když jsem byl malej, tak jsem ti věřil, že sis mě koupila v hračkářství, ale teď už jsem velkej a moc dobře vím, jak se narodí dítě.
Anna: Opravdu?
Vašek: Po svatbě.

Vašek: Na mě se můžeš spolehnout!

Vašek: Haló, pane, jste ženatej?

(Hodina kreslení.)
učitelka: Vašku, proč má ta velryba zavázanou hlavu?
Vašek: Protože jí bolí zub.

Luboš: Pohřbila jsi mě ty, Anno. To já bych nedokázal. Přečíst si v novinách, že se někdo šťastně vrátil, že žije, a rovnou mu vystrojit funus.
Anna: A co jsem měla Vaškovi říct, když se začal ptát po tátovi?
Luboš: Ty jsi na mě čekala ještě rok? Než začal mluvit?
Anna: Ještě tři. Než začal myslet.

Luboš: Ále, to je jenom Šmudla od Sněhurky.