Jack Worthing: Myslíš, že by mohla být Gwendolína za sto padesát let stejná jako její matka?
Algy Moncrieff: Milý brachu, všechny ženy budou jako jejich matky. To je jejich tragédie.

Lady Bracknellová: Ztratit jednoho rodiče, pane Worthingu, se může považovat za neštěstí, ale oba, to se jeví jako nedbalost.

Lady Bracknellová: Nevím, jestli je zde něco obzvláště vzrušujícího ve vzduchu v této části Hertfordshiru, ale počet zasnoubení zdá se mi být značně na náležitým průměrem, který nám statistikové určili. Pane Worthingu, je slečna Cardew nějak spojena s jakoukoliv větší železniční stanicí v Londýně? Pouze toužím po informacích. Až donedávna jsem si nebyla vědoma, že existují nějaké rodiny či osoby, které mají původ na konečné stanici.

Lady Bracknellová: Být narozen nebo jakkoliv zplozen v kabelce, ať už má uši nebo ne, se mi zdá dávat najevo pohrdání obyčejnými slušnostmi rodinného života, což mi připomíná jednu z nejhorších nemorálností Francouzské revoluce. A předpokládám, že víte, kam toto nešťastné hnutí vedlo.

Lady Bracknellová: Pane Worthingu! Vstaňte, pane, z této pololežící polohy. Je to nanejvýš nepatřičné.

Jack Worthing: Ty jsi měl po celý ten čas mé pouzdro na cigarety? Dobré nebe, měl jsi mi dát vědět. Psal jsem horečnaté dopisy Scotland Yardu. Už jsem chtěl za něj nabídnout velmi velikou odměnu.
Algy Moncrieff: Přál bych si, abys nabídl. Jsem zrovna švorc ještě víc než normálně. To je jedno. Teď jsem si uvědomil, že ta věc stejně není tvoje.
Jack Worthing: Samozřejmě, že je moje. Viděl jsi mě s ní snad stokrát.
Algy Moncrieff: Ne podle věnování.
Jack Worthing: Ty nemáš vůbec žádné právo číst, co je uvnitř napsané. To je velice nezdvořilé, číst soukromá cigaretová pouzdra.
Algy Moncrieff: Ano, ale tohle není tvoje cigaretové pouzdro. Toto cigaretové pouzdro je dárek od někoho jménem Cecily a ty jsi tvrdil, že nikoho s takovým jménem neznáš.
Jack Worthing: No, pokud to chceš vědět, Cecily je moje teta.
Algy Moncrieff: Tvá teta?
Jack Worthing: Ano, šarmantní stará dáma. Žije v Tunbridge Wells. Prostě mi to vrať, Algy.
Algy Moncrieff: Ano, ale proč ti tvá teta říká strýčku?

Lady Bracknellová: Podivné, ten pan Bambery zřejmě trpí podivuhodně chatrným zdravím.
Algy Moncrieff: Ano, chudák Bambery je strašlivě nemocný.
Lady Bracknellová: Myslím Algy, že je nejvyšší čas, aby se pan Bambery rozhodl, zda hodlá žít nebo zemřít. Jeho nerozhodnost v této otázce je absurdní.

Jack Worthing: Dnes je krásný den, že slečno Bracknellová.
G. Bracknellová: Prosím, nemluvte se mnou o počasí, pane Worthingu. Kdykoliv se mnou lidé mluví o počasí, vždycky mám pocit, že mají na mysli něco jiného. A to mě znervózňuje.
Jack Worthing: Mám na mysli něco jiného.

Lady Bracknellová: Na večer chystám něco báječného, Algy. Chci tě posadit vedle Mary Fanclardové, je to velmi milá žena.
Algy Moncrieff: (Skočí ji do řeči.) Obávám se, teto Augusto, že se musím vzdát potěšení s tebou povečeřet.
Lady Bracknellová: To snad ne, Algy! To by mi zničilo zasedací pořádek.

Angy Moncrieff: Nedotýkej se těch okurkových sendvičů, objednal jsem je speciálně pro tetu Augustu.
Jack Worthing: Ale sám je celou dobu jíš!
Angy Moncrieff: Vždyť je to přece moje teta.