Jack Starks: Vzpomínám si, že všude bylo bílo. Byla válka a já si připadal živý, ale popravdě jsem byl mrtvý. Někdy si říkám, že přežijeme věci jen proto, abychom mohli říct, že se staly. Že to nebyl někdo jiný. Že jsem to byl já. Někdy přežijeme, abychom přemohli nepřízeň osudu. Já nejsem blázen, i když si všichni myslí, že jsem. Žiju ve stejném světě jako ostatní. Jenom jsem z něj viděl mnohem víc, než většina z vás. Zítra najdou moje tělo. Můžete si to ověřit, jestli mi nevěříte. Viděl jsem život po své smrti. Řeknu vám, že to bylo jen proto, abych mohl pomoct vám a vaší dceři mít mnohem lepší život. Jean, jednoho dne usnete se zapálenou cigaretou a uhoříte. Vaše dcera bude vést stejně osamělý život, jaký teď vedete vy a budete jí hrozně chybět. Občas může život začít, když si uvědomíte vlastní smrt. Že to všechno může skončit, přestože to vůbec nechcete. Nejdůležitější v životě je víra, že dokud jste na živu, nikdy není pozdě. Přísahám vám, Jean, bez ohledu na to, jak se věci jeví, ráno vypadají vždycky líp než večer a když umřete, je jen jedna věc, kterou byste chtěla. Vrátit se zpátky...

Jack Starks: Bylo mi dvacet sedm... když jsem poprvé zemřel.