RECENZE FILMU

PRVNÍ ZÁKON: Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo.

Seřiďte si hodinky, píše se rok 2035. Detektiv Will Spooner (Will Smith) je očividně staromilec: muzika mu vyhrává na starodávné hi-fi věži, do práce chodí ve svých milovaných starodávných teniskách z roku 2004 a z duše nenávidí roboty - kteří jsou, bohužel pro něj, na každém kroku. K takovým předsudkům ovšem nemá větší důvod, protože roboti se dosud člověku nevzepřeli a pokorně sloužili, vedeni třemi zákony robotiky. Ovšem jednoho dne má možnost svou zášť uplatnit - je zavražděn duchovní otec všech robotů, Dr. Lanning (James Cromwell) a podezřelý je jeden z robotů, Sonny…

Will pochopitelně dělá všechno pro to, aby svět uvěřil, že jeho obavy byly oprávněné a robot se vzepřel člověku - a tak se pustí do usilovného pátrání po pravdě. Jenže sám netuší, že tu jde víc než jen o pouhou vraždu…

To, co by u Robota asi někteří nečekali, je skvělý příběh, který film pozvedává nad provařené letní trikové počiny. Děj částečně vzdává hold románům Isaaca Asimova - na mysli mám teď hlavně 3 zákony robotiky. Zajímavě už zní i ústřední zápletka, ale co teprve když se odhrne roucho, kterým byl příběh zahalen - to budete jen napjatě sedět a hltat každý zásadní moment. A když si k tomu připočtete pravidelnou dávku adrenalinu, kterou přinášejí vynikající akční scény, musí vám být jasné, že se tu necelou dvouhodinu nudit nebudete.

DRUHÝ ZÁKON: Robot musí uposlechnout příkazů člověka - mimo případy, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem.

Protože právě akční scény ve filmu patří k těm nejlepším, jaké můžete na plátně v současné době vidět. Například dechberoucí honička na dálnici, jejíž hlavními aktéry jsou nejnovější Spoonerovo Audi, dva kamiony blokující cestu a asi dvoustovka útočících robotů. Nebo Willův útěk z domu, který je právě demolován obřím robotem. A tak lze pokračovat dál a dál…

Will Smith hraje v téměř celé své filmografii jen „bezstarostný cool týpky“, kteří hláškují ostošest. Kupodivu ani v této roli svou image neopustil - ale to rozhodně není na škodu, protože svérázný charakter jeho postavy nijak neškodí temnému sci-fi prostředí, které je ve filmu tak pracně budováno. Viz například scéna v temném, opuštěném domě, kde se hrdinovy pozornosti vyžaduje kočka – a tu on odbyde slovy: „Já jsem černej a ty kočka, to by neklapalo.“ Takové okamžiky nepůsobí nijak nadbytečně, naopak. Navíc se tu blýskla i nepřehlédnutelná Bridget Monyahanová - a málem bych zapomněl na Sonnyho… Robot Sonny je podobný technologický zázrak jako Glum v Pánovi Prstenů. Stejně jako Glum, který má svůj herecký předobraz v Andym Serkisovi, Sonny ho má v Alanu Tudykovi. Pro ty, kteří tento způsob animace neznají - na živého herce se nevlékly senzory, a ty pak zaznamenávaly hercovy pohyby, grimasy atd., aby roboti působili více realisticky. A výsledek je jedním slovem skvělý. Tváře robotů jsou téměř lidské, takže na nich lze rozeznat jakékoliv emoce - a zároveň jsou celkem děsivé svou plastičností…

TŘETÍ ZÁKON: Robot musí chránit sám sebe - mimo případy, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.

Já, robot je brilantní akční sci-fi. Využívá pár prvků z románů Isaaca Asimova, čímž potěší všechny jeho příznivce, a zároveň má svůj vlastní originální příběh - takže doporučuji všem, ať už jste nebo nejste fanoušky tohoto žánru!