Del Spooner: Už mě nebaví řešit tyhle sračky sám!

poručík John Bergin: Proč se takhle tváříš?
Del Spooner: Co tim myslíš? Tohle je můj normální ksicht.

zákon 1: Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností připustit, aby bylo člověku ublíženo.

zákon 2: Robot se musí podřídit příkazům člověka, pokud nejsou v rozporu s prvním zákonem.

zákon 3: Robot musí chránit sám sebe před zničením, pokud to není v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.

Del Spooner: Proč byste se zabíjel?
doktor Alfred Lanning: Detektive, *to* je správná otázka.

Lawrence Robertson: Detektive. Lawrence Robertson.
Del Spooner: Páni, nejbohatší muž na světě. Viděl jsem vás v televizi.
Lawrence Robertson: Dáte si kávu?
Del Spooner: Jistě, proč ne. Je zadarmo, ne?

Del Spooner: Cukr.
Lawrence Robertson: Cože?
Del Spooner: Do kafe. (Oba se krátce zasmějí.) Nechtěl jsem cukrovat s váma. Tak bohatej nejste.

poručík John Bergin: Co se stalo?
Del Spooner: Nic.
poručík John Bergin: Už to *nic* nedělej.

poručík John Bergin: Jít vzorným příkladem. Máš to i na odznaku. Budeme o tom mluvit?
Del Spooner: O čem.
(O kousek dál se jiní poldové baví Spoonerovým průšvihem.)
policista: Pomoc, policie, ten robot mi ukradl můj respirátor!
Del Spooner: O tomhle chceš mluvit?
poručík John Bergin: Detektive, kolik robotů šlohlo kabelku?
Del Spooner: Běžel po ulici s tou...
poručík John Bergin: Ne. Ne ne. Kolik robotů na světě spáchalo zločin, no?
Del Spooner: Definuj zločin.
poučík John Bergin: Odpověz mi, sakra.
Del Spooner: Žádný, Johne.

Farber: Půčíš mi svý auto tak na... deset minut? Ne, tohle je živý, Spoone! Mám fakt... skvělou roštěnku, chci říct, že je to vážně kus, vážně. Je to moc sexy buchta a...
Del Spooner: Co mi tím jako naznačuješ?
Farber: Že seš kazišuk.

Del Spooner: Víte, já tohle normálně nedělám, ale dostal jsem nápad na reklamu: Velmi šikovný truhlář vyrobí nádhernou židli, ale váš robot vyrobí mnohem lepší židli, dvakrát rychleji. A na obrazovce poběží nápis: "USR - Definitivně serem na lidi." Pak zatmívačka.
Lawrence Robertson: Chápu. Vašemu otci roboti vzali práci. Vy byste zakázal i internet, aby byly otevřený knihovny.

(Spooner vyjde z Robertsonovy pracovny, člen ochranky mu položí ruku na rameno.)
Del Spooner: Do jaké nemocnice že to jedeš? Abych se mohl stavit podepsat ti sádru.

Del Spooner: Takže jste cvokař? Moje bejvalá by byla ráda, že s váma mluvím. Neznáte jí?
Susan Calvinová: Promiňte, chcete být vtipný?
Del Spooner: Asi nejsem.

(K Spoonrovi se lísá kočka.)
Del Spooner: Promiň, já vím, že jsi osamělá, ale tenhle vztah by nefungoval. Ty jsi kočka a já černej. Nechci zas bejt nešťastnej.

Del Spooner: Vy jste ten nejblbější chytrej člověk, co jsem kdy v životě viděl!
Susan Calvinová: Hezké...
Del Spooner: Co je na těch vašich robotech tak skvělý? Proč jsou tak lepší než normální lidi?
Susan Calvinová: Tak třeba proto, že to nejsou žádní iracionální vražední maniaci.
Del Spooner: To je pravda, určitě jsou zcela racionální.
Susan Calvinová: A vy jste zase ten nejblbější blbej člověk!

Del Spooner: Hezký den, paní...
žena: Máš štěstí, že nemůžu dejchat, jinak bych se po tobě prošla!

(Spooner příjde zakrvácený do bytu doktorky Kelvinové.)
Susan Calvinová: Proboha, co se vám stalo? Měl jste vůbec někdy normální den?
Del Spooner: Jo, měl a byl to čvtrtek.

Del Spooner: Kdybych byl škodolibej, tak řeknu: Já jsem to říkal.