RECENZE FILMU

Konečně někomu došlo, že nejraději máme vždy padouchy. Že záporákovi fandíme, aby ovládl (popřípadě zničil) svět mnohem usilovněji než klaďasovi, co se mu v tom snaží zabránit. A je až s podivem, jak dlouho jsme museli čekat na podobný snímek. Ne, že by byl Já, padouch prvním filmem svého druhu, ale přeci jenom se s podobným modelem moc často nesetkáváme. A kde jinde než v animáku by mohl fungovat lépe?

Podceňované Despicable Me se setkává s nečekaně kladným přijetím, které sice naplno nesdílím, ale rozhodně ho chápu. Zábavná hříčka, příjemná animace a mix všeho, co máme rádi. Nesází se na originalitu a pro mě překvapivě nám není předkládáno moře citací a odkazů. Spíš to vypadá, že si tvůrci pustili všechny oblíbené animáky posledních let a vzali si z nich to nejlepší.
Tomuto postupu v podstatě není co vytknout, snad až na nedostatek invence, který ovšem v tomhle případě vůbec nevadí. Nesetkáváme se totiž se snímkem, který chce být chytrý a nový. Na něco takového si ani nehraje a je to v podstatě dobře. Originalitou zavání jen sám námět. (Bohužel mírně nedotažený, hlavně ke konci.)
Gru je zločinec a užívá si to. Jeho velkým koníčkem jsou krádeže všeho druhu, nejlépe však ve velkém. Ne pro obohacení, ale pro status největšího zločince všech dob. Bohužel ale nemá štěstí a kdosi právě ukradl Velkou pyramidu v Gíze. Čím to přebít? Co třeba krádeží Měsíce!

Pokud Já, padouch něco dokazuje, tak že i animovaný film může utáhnout jediná postava. Gru je skutečně dokonalý záporák. Chová se jako padouch, vypadá jako padouch a bydlí v příslušně vyhlížejícím domě vybaveném zařízením, které by si slušný člověk jen těžko pořídil. Pandí rohožka, krokodýlí sedačka, podivný domácí mazlíček a samozřejmě zlovolná laboratoř s jeskyní. Jeho auto rozhodně nesplňuje zásady "neohrozit, neomezit".
Samotná hlavní postava je zpočátku naprosto perfektní. Karikatura, která ale není směšná a za každou cenu přehnaná. Vhodně zvolený hlas a naznačené životní problémy nám dovolují jí uvěřit. V tomhle ohledu je vidět tvůrčí snaha stopáž naplnit detaily a nápady. Samozřejmě se tato snaha ani její výsledek nedají porovnat s libovolnou pixarovkou, ale podobné srovnávání by bylo vzhledem k prostředkům nefér.

Já, padouch začne ztrácet až s příchodem sourozeneckého tria, kdy se najednou začnou sypat klišé na klišé a Gru, kterého si skutečně dokážeme oblíbit, začíná bohužel ukvapeně a nesympaticky měknout. Nějak tak tušíme už od začátku, že musí dojít k morální nápravě hrdiny, ovšem ta zachází mnohem dál, než bychom si přáli.
A tvůrci přece museli vědět, že něco takového nedokážeme ocenit a pochopit, když už se do něčeho podobného pustili. Nu což. Opět platí, že se jedná jen o klasický animák určený primárně pro děti. Hranice snesitelného se přeci jen snižuje. Hlavní předností je, když si z toho alespoň něco odnese i starší část publika, aniž by se caparti přestali bavit.

A oboje se daří. Nejedná se ale o jeden z těch případů, kdy můžete na animák vyrazit jen tak, protože ho doopravdy chcete vidět. Tohle je opravdu jen dětská pohádka, kde sice bude pár odkazů pro nás, starší, ale v první řadě je jasně cílená pod deset let. Je sice pěkné, že zmutované fazolky jsou skutečně legrační, ale přeci jen to na kompletní udržení pozornosti dospělého nestačí. Povedená špionážní hudba to sice trochu zvedá, ale ostatní technické stránky jako kamera a střih už nijak výrazně zajímavé nejsou. Je to všechno pěkné, ale za těch pár šupů opravdové vizuální orgie očekávat ani nemůžeme.

Přestože bych v podstatě mohl být hrozně zklamaný, dokonce kvůli celé řadě věcí, nedokážu se na Já, padoucha úplně zlobit. Sice měl mnohem větší možnosti a zkušenější tvůrci by z toho vyždímali mnohem víc, ale jako letní animovaná podívaná pro celou rodinu funguje obstojně. Rozhodně lépe než všechny ty Madagaskary a Doby ledové (o zapomenutých Hortonech a Loveckých sezónách nemluvě). Model podívat se a v dobrém zapomenout si nezaslouží ihned odepsat. V tomhle žánru za něj leckdy můžeme být vděční.