RECENZE FILMU

Iron Man byl bomba. Doslova a do písmene. Přišel nečekán, nezván. Explodoval, zazářil a zase zhasl. Příhodná jednohubka, která mohla jedině jednorázově potěšit, což se jí ostatně bez problémů podařilo. A v dnešní době neustálé snahy o tvoření nových kultů a prvoplánové epičnosti byl právě tento nenucený přístup trefou do černého. Do posledního puntíku stejný model opakuje i dvojka. Možná až moc stejný. Jediný rozdíl totiž je, že úspěch už není tak jednoznačný a radost z výsledku není tak upřímná. Kde se stala chyba a je proto Iron Man 2 nekoukatelný nesmysl?

V první řadě bychom měli sesumírovat, co by v takové komiksové dvojce být mohlo a naopak nemuselo. Mělo by tu být asi více akce, méně řečí a měli bychom se dozvědět i něco nového o hrdinech. Co neočekáváme řešení hrdinova kostýmu a podobných záležitostí, které by měly být naprosto jasné už po prvním dílu. Co si totiž budeme nalhávat - sequel komiksu musí být vždy o trochu větší a bombastičtější, abychom ho považovali za alespoň stejně dobrý. V téhle dvojce se ale všechno nějak pomotalo. Můžete se těšit na míň akce a víc řečí.
Stark je pořád stejný, nijak víc se neotevře a tři čtvrtiny filmu se řeší svůj oblek. Okolo toho pobíhá Mickey Rourke a shání svého papouška a krvavou pomstu (kterého z těchto cílů dosáhne, je asi zbytečné prozrazovat). Vykastrovaný příběh nezvládá a vše spoléhá jen na leckdy pochybné charisma herců.

Hlavního hrdinu musíme začít okamžitě nenávidět, stejně jako ho nesnáší všechny postavy na plátně. Zmizel sympatický miliardář, místo něj tu máme člověka s arogancí a vystupováním Jířího Paroubka. Nevím, jestli se veškeré charisma Roberta Downeyho Jr. vytratilo spolu s nástupem naprosto nevhodně zvoleného dabéra, ale každopádně je téměř fuč. (Dabovanou verzi opravdu nedoporučuji. Pro mě bylo v kině velmi nemilým zjištěním, když hrdinové začali mluvit česky, i proto se mi těžko hodnotí herecké výkony.) Silně ovšem pochybuji, že by originální znění dokázalo vzbudit sympatie v tak nemožného člověka. Spíš než dabing můžeme vinit očividně přílišné tlačení na pilu v extrémech Starkova chování. Mstící se Mickey Rourke má dobrý náběh na tahouna filmu, který by hrdinovy vady mohl vynahradit. Neustále čekáme, že se jeho příběh rozvine, že se nám tato typicky komiksově tragická figura zhrzeného mstitele otevře, ale skutek utek.

Není žádné tajemství, že tvůrci v zájmu zachování nízkého ratingu škrtli Starkovu závislost na alkoholu, což je ovšem pro komiks naprosto zásadní. Nahradili ji závislostí na jakémsi plutoniu, což nejenže není ani trochu cool, ale navíc tím Tony ztrácí na lidskosti a současnosti. Četné odkazy na Avengers jsou spíše otravné, stejně jako veškerá přítomnost Nicka Furryho (Samuel L. Jackson ztratil všechno svoje charisma někdy v polovině devadesátých let na záchodku v McDonaldu a dodnes ho zřejmě bezvýsledně hledá). Jediné, co jsem v toto ohledu ocenil, byl vtípek se štítem Kapitána Ameriky. Pro fanoušky Scarlett Johansson smutná zpráva - její role je naprosto odbytá a zoufale prázdná. Pokud jste se těšili na Black Widow a nějaké to bojové umění, utřete s jedinou dvouminutovou fackovačkou.

Příběh je skutečný mišmaš násilných náznaků na Avengers, nucené pomsty, vtěsnaného vztahu otec/syn a zoufale nezajímavého konkurenčního boje o zákazníky. K čemu jsou místy trefné hlášky a vtípky, když nedrží pohromadě? K čemu tolik hrdinů, když jediný nedostane prostor? Pokud jsem to správně pochopil, hlavní záporák má být Sam Rockwell - nebo je to alespoň jediná postava s čistě zápornými vlastnostmi. Tak či ona ale ani on nemá dost prostoru nás naštvat, navíc působí dost nevýrazně. A je to tu! Jednou to slovo padnout muselo. NEVÝRAZNÝ. Dobře si ho zapamatujete - v souvislosti s Iron Manem 2 ho uslyšíte velmi často. Pokud by mělo být ke každému filmu přiřazeno jen jediné slovo, bude našeho plechového kámoše zdobit právě ono. Naprosto zaslouženě.

Není to nudný film, není to špatný film a není to otravný film. Je jen nevýrazný. Má několik dobrých hlášek a za zvuku chroupání popcorcu a usrkávání coly vám může udělat radost. Tentokrát ale nenavodí ten pocit pohody a zájmu, jako se to podařilo jedničce. Můžeme předstírat překvapení, ale upřímně - nemysleli jsme si to tak trochu už při trailerech? Tony Stark skutečně zevšedněl a okoukal se. Stále baví, stále se mu občas zasmějete, ale to je tak vše. Dvojka jede na setrvačnost. Jak ovšem víme - vše pohybující se jen za pomoci setrvačné síly se dříve nebo později musí zastavit. Jon Favreau má štěstí, že ta chvíle ještě nenastala, ale trojka už na tenhle pohon nedojede.

PS: Všimli jste si, že jsem jedinkrát nezmínil akci? Není to opomenutí - jen není o čem mluvit. A pokud by se snad mělo schylovat na pořádnou bitku, nebojte, objeví se kouzelný paprsek použitelný jen jednou za film, který jakékoli náznaky s jistotou uhasí.