home
Ip Man 2: Legend of the Grandmaster

NÁZORY K FILMU

avatar uživatele
70 %

Donnie Yen je zpět a s ním i postava Ip Mana! Po fantastické jedničce jsem logicky nemohl opomenout ani dvojku. A jsem moc rád, že se opět vyvedla. Víte, nechci zbytečně zevšeobecňovat asijské filmy, ale minimálně dvojdílné ztvárnění mistra Wing chun je výjimečné tím, že pojem kterému říkáme klišé, zde nabírá úplně jiný význam. Díky poetičnosti, dynamice, hudbě a také hercům dostane jakákoli omílaná scéna úplně jiný nádech a ve finále je z blbosti, nad kterou byste se u amerických filmů plácli do čela, umělecká chvilka zanechávající hluboké pocity. Děj dvojky je totiž složen ze zvratů, které znáte ze stovky dalších filmů... To jen díky tomu, že je tento druh kinematografie jiný, mohl jsem zažít chvilky, kdy jsem měl permanentně husí kůži, chvilky, kdy nepokrytě fandím hrdinovi, i přesto, že bylo dopředu jasné, jak to dopadne - a to se vám u "západních" filmů nepoštěstí. V tomhle, to mají asiaté u mě velice ulehčené, stačí mi nabídnout normální, zato úderný příběh zabalený do krásného vizuálu s prvotřídní choreografií soubojů, s hrdinskými gesty a neřeknu ani popel. A Ip Man takový přesně je. Mimo jiné mě fascinuje s jakou samozřejmostí Donnie hraje svou úlohu, jeho mírumilovný výraz při sebenebezpečnějším konfliktu nepřestávám obdivovat. S rolí se naplno sžil a veškeré jeho útrapy musí divák prožívat s ním. Jestli bych měl nyní zvolit nejoblíbenějšího asijského herce, měl bych jasno, předběhl by i Jet Liho… Jistě, druhý díl prostě není jako ten první, nedosahuje jeho vlivu a zápalu pro obhájení svých názorů, ale spokojenost mi nikdo nevezme. Objektivně vzato, dvojka je tu za odměnu, aby nám nabídla v uvozovkách další dobrodružství našeho oblíbence skrze opětovné vrácení hrdosti prostému lidu. A to si piště, že i sebelepší Angličan vznešeného ducha nezlomí. Abyste rozuměli, gró filmu je o infiltraci západní kultury do Číny a o střetnutí tradičního boxu s ušlechtilým bojovým uměním. Já vím, něco jako Obávaný bojovník, ale vězte, že si ten nářez užijete se stejnou vervou a odejdete se zadostiučiněním. Ke konci se skutečně krásně sbírají ty křivdy, aby vybouchly v obrovský nával dobře mířených úderů! Kdo byl spokojen s jedničkou, neobejde se ani bez dalšího dílu.

7. září 2010