RECENZE FILMU

Clint Eastwood platí za režisérskou špičku současnosti. Doma má dva Oscary + dvě nominace k dobru. V minulém roce si nás získal retro kriminálním dramatem Výměna a na začátku toho letošního Gran Torinem, kde se mistrovsky rozloučil s kariérou herce. Není tedy divu, že o jeho dalším projektu se mluvilo jako o oscarovém kandidátovi ještě před tím, než ho vůbec kdokoli viděl. Přesto se leckdo obával námětu. Politické drama na pozadí sportovního filmu. (Nebo sportovní film na pozadí politického dramatu?) A obavy to byly oprávněné. I přes precizní režii a herecké výkony totiž výsledek jaksi tápe.

Prakticky každá filmařská složka funguje. Vše, co vidíme, je takřka dokonalé a bez chyb, ale celkově to tak nějak nefunguje. Invictus má totiž všechny neduhy Eastwoodových filmů, jen jsou několikrát vynásobeny. Není to ale vina mistra samotného, ale scénáře, jenž je po okraj plný klišé. Charaktery jsou jednostranné a děj odhadnutelný. To bychom mohli říct do jisté míry i o dalších Eastwoodových dílech, vzpomeňme na banální zápletku Gran Torina, ale v tomto případě chybí to, co Clinta vždy zachránilo - emoce. Invictus je neuvěřitelně chladný a odtažitý. Je vám jedno, jak to vše skončí, co se stane s hrdiny nebo jaký to má vlastně význam. Možná za to může právě rozpolcenost děje, kdy se neustále pohybujeme mezi sportovní částí a tou politickou. Ani jedno nefunguje stoprocentně a vše jsme už viděli. Mandelova část o rasové nesnášenlivosti je jak okopírovaná z Torina, jenže Freeman není ten sympatický dědula s brokovnicí, kterému to žereme. A sportovní část zase je jako Million Dollar Baby se šťastným koncem, což také není zrovna ideální.

NÁSLEDUJE ČÁST VYZRAZUJÍCÍ KONEC FILMU

Vzhledem k tomu, že jde o příběh dle skutečné události, nebude spoiler, když prozradím děj. Sledujeme život Morgana Nelsona Mandeli, jenž byl právě zvolen prvním černošským prezidentem Jihoafrické Republiky. Nevím sice přesně, jak se Mandela choval v reálu, ale ten náš filmový začne téměř okamžitě věnovat většinu svojí energie do příprav světového poháru v ragby. Seznámí se s družstvem, dodá jim inspiraci, mužstvo vyhraje pohár a všechny rasové problémy jsou zřejmě (dle scény, kdy se začnou bílí s černými objímat) rázem pryč. Je to jasné jak facka a nějak tak víte, co od příběhu čekat, už když ho pouštíte - to by samo o sobě nevadilo, kdyby nabízel ještě něco k tomu.

KONČÍ ČÁST VYZRAZUJÍCÍ KONEC FILMU

Jakkoli je Eastwood dobrý režisér, nemůže (a někdy to vypadá, že se ani nesnaží) zakrýt ty neuvěřitelně velké díry ve scénáři. Nemáme například záporáka, jenže aby se mohli hrdinové na konci někomu vysmát, vlepil tedy scénárista do děje rasistického moderátora. A ani Eastwood nedokáže natočit scénu, kdy si naši ragbisté hrají s malými dětmi tak, aby nepůsobila jako trapně opakované klišé. Ani Eastwood nedokáže natočit zpomalený míč letící do brány tak, aby nás napadlo víc než: "Týjo, ten míč letí fakt pomalu!" Nevím, kde končí vina scénáristy Anthonyho Peckhama a začíná vina autora předlohy Johna Carlina, ale fakt je, že z hlediska děje je ten film naprosto zbytečný. A to je věc, kterou v tomto žánru nezakryje ani sebelepší režie nebo herecký výkon.

A obojího se nám dostává. Eastwood sice nepřekonává sám sebe, ale jeho um je vidět. Jen by někdy mohl na té strohosti a minimalismu trochu ubrat - pro Invicta se jeho režijní styl zoufale nehodí - přesto se s tím dokázal skvěle porvat. Inu, když chce ceny, musí se snažit. A nutno říct, že on je to, co drží film nad vodou. Zásluhy se nemůžou upřít ani Morganu Freemanovi, kterému jeho zapálení pro věc naprosto věříme. Je také jediná postava, které se scénář snaží dostat nějak pod kůži. Matt Damon dostal velmi málo prostoru a o jeho postavě se nedozvíme prakticky nic. I tak je ale docela dobrý. Ostatní charaktery jsou okrajové a jen přihrávají hlavním hrdinům (například tajemnice, která neustále divákovi připomíná, jak moc Mandela riskuje).

Když o filmu Invictus zpětně přemýšlím, nenapadá mě jediná památnější scéna. Jediné nové moudro, které bych si z něj odnesl, nebo jen důvod, proč ho vidět. Je to skvělé herecké cvičení Morgana Freemana a režijní zkouška Clinta Eastwooda. Jinak je to ale bohužel neuvěřitelně přebytečný film, který má asi něco říct, ale nedaří se mu to. Mrzí mě to, protože Clint Eastwood odvedl dobrou práci, za kterou si nejspíš spolu s Freemanem nějakou tu cenu odnese. A nejspíš bude Invictus brán všeobecně velmi kladně... ale význam celku jako takového je velmi mizivý.