Morgan Freeman

V tomto výborném sportovním filmu o rugby je sport až na druhém místě. Je to především příběh o Nelsonu Mandelovi a jeho snaze sjednotit barevně rozdílnou populaci v Jihoafrické republice.

Invictus

Je zajímavé, že poslední dobou mi přicházejí do rukou filmy, které se motaly okolo Oskarů. Nevybírám si je schválně. V tomto případě jsem se chtěl podívat na nový film Clinta Eastwooda, protože je to můj oblíbený herec a podíval bych se na něj i kdyby film na žádné Oskary nominovaný nebyl. Už z dálky se mi však nový Eastwoodův film nezdál. Ne, že bych v něj neměl důvěru, ale existují zkrátka filmy podle skutečnosti, které nemusely nutně vzniknout a "Invictus" je jeden z nich. Hollywoodská studia prostě neudělají z filmu, který má nudný námět a horší scénář, trhák jen proto, že na režisérskou stoličku posadí zkušeného veterána a do hlavních rolí obsadí Freemana a Damona. Sportovní filmy mám rád, mám rád autobiografické filmy, ale způsob jakým se rozhodli tvůrci film vyprávět se mi nelíbil a už jen to spojení "Nelson Mandela a rugby" mi nesedlo. Snesl bych jedno a nebo druhé, ale ne obo dvoje spojené dohromady. Navíc je to film, který se točil primárně proto, aby se předvedl na Oskarech a jiných filmových cenách, to jde na něm vidět, protože je jiný, než kterýkoli Eastwoodův film, tenhle je takový neosobitý a kdyby mi nikdo neřekl, že film točil Eastwood, nepoznal bych to. Pozitiva jsou, že rugbyové zápasy jsou dobře natočeny a baví. Druhá dějová linka o politice a Nelsonu Mandelovi je sice nudnější, ale Freeman byl, je a vždycky bude velký sympaťák, takže se i na tuto dějovou linku dá dívat. Samozřejmě, že závěr (který je jasný už od samého začátku) je každým coulem klišoidní, ale na diváka funguje a podaří se mu ho i dojmout. Ovšem tohle jsou úplně všechny pozitiva, které mohu filmu přičíst, avšak celkový dojem z filmu je pořád rozpačitý. Celý film vlastně sledujeme "two men show" v podání Freemana a Damona a na ostatní herce a postavy se film vůbec nezaměřuje. Freeman je jako Mandela perfektní a určitě chápu tu nominaci, ale lepší, než Jeff Bridges rozhodně nebyl. Matt Damon mi však do své role vůbec nesedl. Myslím si, že byl na nominačním listu Oskarů jen do počtu, protože opravdu nevidím důvod a neviděl jsem výkon, který by byl hodný i jen nominace na zlatou sošku. Žádného jiného herce už nemohu zmínit, protože zaprvé se nikdo nepředvedl natolik, abych o něm musel psát a zadruhé scénárista Anthony Peckham nedával moc prostoru vedlejším postavám, takže není ani co hodnotit. Jedním dechem: "Nafouknutá bublina. Tak na mě film působí. Příběh podle skutečnosti jenž vůbec nemusel být natočený a byl natočený jen aby sklízel poklony. Ode mě se jí však nedočká!" Dávám 60 % za Freemana, rugby a fungující závěr.

Clinta Eastwooda jako herce příliš neznám, a jako režiséra také moc ne. Až teď mě napadlo pořádně prostudovat jeho sbírku režírovaných filmů, a opravdu mě udivuje, že jsem jich viděl tolik, u kterých jsem o tomto režisérovi nevěděl. Každopádně je fakt, že má pár dobrých kousků, ale i když se mi třeba Gran Torino líbilo, filmy, které režíruje i v nich hraje, mi prostě nevytváří příliš dobrý dojem. Invictus sice tentokrát postrádal jeho drsňáckou roli, ale vědět o jeho režii předem, asi bych do tohoto filmu tolik nadějí nevkládal. Nicméně, Eastwood vytáhl zase něco nového. Musí se mu nechat, že se tolik neopakuje, a přiznám, že mě opravdu překvapil jeho tah vrátit se do minulosti, a natočit biografický příběh. Dále musím přiznat, že si nevzpomenu na chvíli, kdy jsem se o JARu doslechl něco málo více, než jeho hlavní město, takže nyní už něco vím o Nelsonu Mandelovi prostřednictvím skvělého herce Morgana Freemana. Musí se mu nechat, že svou roli zahrál velmi přesvědčivě a působil velmi dobrým dojmem, ale trochu mi zde vadila jeho přílišná aktivita a neustálé filosofické a vnuceně dojemné proslovy. No, má to ale i dobré stránky. Film není totiž jen o Freemanovi, ale je kombinací politiky a tvrdého sportu rugby. Kdo by to byl řekl? V tomto případě hraje opravdu velmi vysokou roli fakt, že tato kooperace není úplně vymyšlená. V opačném případě bychom tyto scény odzívali, ale místo toho jsme mohli být rádi, že se dějí i podobné věci. Ale proč o tom mluvím. Opravdu je dostatečným důkazem k dobrým ohlasům jen takto málo faktů? Jeden z nich, že politika díky rugby dosáhla vyšších úrovní ve své zemi, mě vážně udivuje a těší zároveň. Tato symbiotická kooperace už dává smysl, a poskytuje i důvod k radosti. Jednak tu máme tvrdou práci v týmu v čele s Mattem Damonem, a pak ještě Mandelův obecně zobrazený život, což poskytuje i nesmírně zajímavou rutinu bodyguardů a do jisté míry i napětí. Vytknout se dá Invictusi snad jen dosti jednoduchý děj prakticky předem daný bez jakýchkoliv nesrovnalostí či postranních (trochu důležitějších) zápletek. Invictus si ale nominaci zasloužil.

***

Že by Clint miloval rugby stejně jako ve filmu Mandela? Jinak si nedokážu vysvětlit, proč by natáčel tento snímek. Nebudu zastírat, že se stal Eastwood poslední dobou mým oblíbencem, ale Invictus, jako jeho nejnovější kousek, mi příliš nesedl a určitě ani jemu. Režisérská práce je dobrá, o tom žádná, ale celý film přišel tak nějak vniveč. Vybral si zajímavou látku, comeback kontroverzního prezidenta JAR Nelsona Mandely a jeho boj proti apertheidu, ale prostředkem, kterým chtěl dosáhnout sjednocení se stalo rugby a to je šlápnutí trochu vedle. Ne, že by se mu to nepodařilo skloubit, ale přišlo mi to příliš povrchní, nepodložené a naivní. Závěr patřil výhradně rugby, na jehož výsledku nezáleží jenom fanouškům, ale celému státu, světu, prostě všem. Tohle už tu bylo mockrát a nijak se to neliší od těch ostatních filmů. A navíc má být konec vyvrcholením celého filmu, což jsem jaksi nepostřehl. Nic negraduje, emoce se nedostavily, prostě až příliš obyčejný konec, který nepřekvapí. Všichni křičí radostí a oslavují, takže happyend. Na ty nejsme u Clinta zvyklí, ale asi si říkal, že už těch smutných konců bylo dost a zkusil něco nového. Alespoň v tomto případě se mu to moc nevyplatilo. Clintův černý kůň, Morgan Freeman (Mandela) hraje jako vždy dobře, ale na oscara to tedy nevidím. Jeho klasický standart. Matt Damon (kapitán Pienaar) nijak neoslnil a i když nakonec byl nominovaný ve vedlejší roli, tak v konkurenci Waltze nemá šanci. Celkem se mi líbila kamera, která díky zápasům pěkně vynikla a taky hudba. Závěr? Od Clinta jsem poslední dobou zvyklý na lepší kousky. Sportovní drama mu příliš nesedlo a měl by se spíš držet svých osvědčenějších a silnějších stránek a neexperimentovat. Zatáhl ruční brzdu, ale doufám, že ji co nejdříve odbrzdí!

Jsme pány svého osudu.

Invictus je skvostný příběh o neporaženém Nelsonu Mandelovi, který i přes 30 let bezdůvodného věznění dokázal s čerstvě nabytou svobodou odpustit svým dřívějším tyranům. A místo pomsty a zadostiučení se dal cestou odpuštění a sjednocení. Téma samo o sobě velmi emocionální a křehké, že nádech reálné skutečnosti jej udělala ještě subtilnějším. Není jednoduché podobné příbehy natočit. Clint ale uspěl. Naděje a inspirace jsou hodně často skloňovaná slova, ale přesně tyto emoce jsem cítila i já, když závěrečné titulky skončily. Historická fakta jsou pečlivě a pravdivě srovnaná a vzhledem k citlivosti rasové problematiky výtečně a nenásilně zpracovaná bez ofenzivního obviňování viníků. Režie na nic netlačí, nechává posoudit a vnímat nás, diváky. Vnímat to, jaký byl Mandela velký člověk a silná osobnost, a jak Morgan Freeman předvedl svou hereckou velikost v té nejlepší formě. Jeho charisma je v podstatě základ pro tento film, skvěle doplněný o o zápasové momenty. Tento snímek ale není o sportu. Je o porozumění a síle lidské duše. "Jsem pánem svého osudu, jsem kapitánem své duše..."

Invictus

Pokračuji ve své soukromé oscarové jízdě, tentokrát padla volba na novinku Clinta Eastwooda. Hned na začátku musím poznamenat, že to byl zatím nejslabší snímek z těch, které kvůli výročním cenám nakoukávám. A taky bohužel, že přišel po výborné Výměně a především po Gran Torinu. Jsem asi jako většina dost namlsaná předchozími Eastwoodovými filmy a nevyhnu se srovnání, ze kterého nevychází Invictus příliš dobře. Filmu chybí hlavně pořádný scénář. Chválím sice, že jsem se mohla podívat do života ragbyového mužstva i prezidenta Mandely, ale to je asi tak vše. I když to mělo silné momenty na konci a závěr byl ne strhující, ale hodně dobrý, během filmu mě děj docela nudil a připadal mi rozvleklý, což nezachrání ani zajímavé postavy, které byly dobře zahrané. Takže bohužel, drama si představuji trochu jinak. Je to dobrý, ale ne výborný film, jak by se od Eastwooda mohlo čekat.

no ano..bolo to trosku klisoidne..ako slaby tim vdaka odhodlaniu a inspiracii porazi vsetkych..ako sa na obidvoch stranach vyskytnu ti pravi,vsetko ide bez problemov..ale bolo to aj vynimocne..nelsonom..ak je skutocne takyto, klobuk dole...mohlo by si z neho zobrat priklad vela politikov,lebo sport skutocne spaja ludi, ked sa v nom vitazi. a na to aby sa vitazilo ho treba podporovat aj ked sa nedari..eastwood oblubuje filmy s podobnou tematikou spajania a rusenia roznych hranic..tentoraz ale samotny pribeh pripominal trochu lacny film s happyendom..no kazdemu fanusikovi hocijakeho sportu, ta atmosfera na stadione a spievanie hymny, museli priniest minimalne husiu kozu..naopak,tie pokusy o atentat, posobili ako "päst na oko", ze "dajme to tam nech vedia,ze ho chceli zabit,je jedno ako to bude vyzerat"..skvely freeman, dammon mal trochu menej priestoru a trochu uz "osuchany" eastwood ako reziser..

Tak to vidím já...

Eastwood se snaží, ale ten film má zoufalý scénář. Příběh je jako Gran Torino smíchané s Million Dollar Baby. Ani jedno pořádně. Nemůžu se zbavit pocitu, že CLint možná nebyl na post režiséra nejlepší volbou, protože oproti jiným jeho filmům jeho přástup ty chyby ještě podtrhává. Freeman skvělý, ale ani on to nezachrání. Tentokrát se to nepovedlo a je to velká škoda.