GOLDIE FILM

Zajímalo by mě, jestli chtěli Steven Spielberg a George Lucas pouze vydělat peníze, nebo si byli předem vědomi, že s Indiana Jonesem přijde jeden z největších kultů, nejcitovanějších trademarků a nejoblíbenějších hrdinů stříbrného plátna vůbec. Ať je pravda jakákoli, povedlo se s Dobyvateli ztracené archy zasít semínko filmové legendy, jaká má jen málo srovnatelných konkurentů. Se slávou Indiana Jonese se může měřit leda tak James Bond, John McClane... a pak už nic moc nezbývá.

Není žádným tajemstvím, že sám Indiana Jones je "slepeninou" odkazů na dobrodružné filmy první poloviny minulého století. A nejen jich. Spielberg chtěl natočit něco ve stylu bondovek, Lucase zaujala archeologie. Dali hlavy dohromady a cestou kompromisů a kombinování vznikl dobrodruh s typickým bičem a kloboukem. A vlastně to bylo nejlepší, co se mohlo přihodit. Tím, že oba tvůrci využili jen to, co chtěli natočit nejvíc, vzniklo dílo napěchované přesně tím, po čem nejvíc toužili diváci. Brakové, přehnané, hloupé, ale neskutečně zábavné dobrodružství ve všech ohledech.

Na každé scéně je vidět, jak moc si s ní tvůrci vyhráli. Že co by mohlo být jen trochu nudné nebo nezáživné, to se prostě vynechalo. Vznikl tak prototyp uspěchaného dobrodružného filmu, kde vše má nějakou vtipnou pointu a hrdinové se v nekonečné honbě za pokladem nemají čas zastavit. Nadšení a poctivé filmařině pryštící z každé scény je prakticky nemožné nepodlehnout. A nutno říct, že dodnes se málokterému filmu podařilo toto schéma naplnit tak po okraj. I Spielberg sám se ve čtvrtém Indyho dobrodružství zahnal předigitalizovanou akcí a přeháněním do kouta. Indyho brakovost je tam až moc přehnaná, jako by šlo jen o ni.

Přitom o co nám jde především, co nás bohatě uspokojí, je pár hašteřivých hrdinů, zlý nacista v patách, sem tam pěstní souboj a jedna rozjetá vojenská dodávka. Samozřejmě vše podporované Williamsovým výborným soundtrackem. A to Spielberg v prvních třech dílech chápal. Bavil, ale "nemachroval". Nesnažil se ohromit a prostě nám dával, co jsme chtěli. Všichni byli spokojeni. Indiana Jones je totiž ve své podstatě neuvěřitelně jednoduchým filmem. A právě to na něm máme tolik rádi. Nejsou potřeba dějové zvraty, složité motivace hrdinů, perfektní herecké výkony. Nic z toho nepotřebujeme a vlastně ani nechceme. Jde o dobrodružství jako takové v jeho nejčistší podstatě. Nikoho nezajímá, co Indy hledá, proč to hledá a jestli to najde. Jde o hledání jako takové.


V NÁSLEDUJÍCÍM ODSTAVCI MŮŽETE OČEKÁVAT SPOILERY.
A hlavně jde o Indyho samotného. Další podstatnou věcí je totiž hlavní hrdina. V Harrisonu Fordovi našel Spielberg učiněný zázrak. Zatímco takový Bond může změnit tvář třeba tisíckrát a stále to bude Bond (pokud nebude blonďatý), Indiana Jones je jen jeden. To bude tím, že v Bondovi nás zajímají přestřelky a akce, ale v případě Jonese nás zajímá osud našeho konkrétního hrdiny - ne kvůli pokladu, ne kvůli cíli, ale kvůli jemu a jeho snaze samotným. Proto nám například nevadí, že Indy vlastně ani jednou neuspěl. Archu mu sebrala vláda, kameny musel nechat ve vesnici, grál byl zničen a lebku, ehm, si odvezli ufoni. A nám to nevadí - protože se z toho dostal se zdravou kůží, a o to nám vlastně šlo.

Ať je to tedy s Jonesem jakkoli, ať ho jeho tvůrci na svět přivedli z jakéhokoli důvodu, zatraceně se jim to povedlo. Žádný jiný archeolog už nikdy nebude tak slavný, žádný dobrodružný film neunikne srovnávání a většinou nakonec skončíme u toho, že ten Indy je stejně nejlepší... Ve vší své jednoduchosti dokonalý film, jemuž se v žánru rovnají snad jen jeho pokračování (krom čtyřky), si nás úspěšně omotal kolem prstu. Stevene, takového tě chceme zpátky!