Jsem trochu na rozpacích. Park opět natočil poezii v obrazech, které hladí po duši. Dokázal že rozhodně není žánrovým režisérem a jak velký talent v něm dřímá. V jednotlivých střípcích je precizní, strojově přesný a neomylný. Jenže jako celek mi I´m cyborg, but that´s ok tak úplně nedává smysl. Ta lehkost jednotlivých fragmentů se v konenčém celku rozjíždí do příliš mnoha otázek a na ty nenacházím odpovědi. Přesto je Cyborg vizuální orgií s výborným Rainem a rozkošnou Su-jeong Im.

Je vidět,že můj oblíbený jihokorejský režisér Park Chan-wook se neztratí i když na plátně neukazuje extrémní násilí a z každého políčka netryská černočerný humor.Příběh z psychiatrické léčebny má totiž do nějakého vážného a smutného příběhu ala Přelet na Kukaččím hnízdem hodně daleko.Tenhle film je regulérní pohlazení po duši,jaké bych od vyhlášeného sadisty Parka nikdy nečekala.Svůj blázinec zalidnil mile trhlými postavami,z čehož pochopitelně vyčnívají dva hlavní charaktery,dívka co si myslí,že je kyborg,a kleptoman.Ale ani další postavy,byt' nemají tolik prostoru,se nenechají zahanbit.Například muž,co se pořád omlouval,nebo tlustá paní byli také velmi povedení.Celou dobu jsem se třásla,kdy se poklidná atmosféra změní v nějaký teror,ale naštěstí se tak nestalo a film zůstal až dokonce tak báječně naivní.Velký podíl na tom,že film téměř bez děje nebyl nudný,mají herci,a to jak davy milovaný zpěvák Rain(který opravdu umí hrát a má nádherý hlas),tak ještě víc jeho partnerka.Dalším nepřehlédnutelným kladem je podmanivá kamera a jásané barvy,které každý obraz činí nezapomenutelným.No a geniálně vybraná hudba už mě u Parka nepřekvapí.I když se mi asi vždycky budou líbit spíš jeho thrillery,za toto odskočení do jiného žánru jsem opravdu vděčná.